Petr Honzejk: A co takhle totální opoziční smlouva s Andrejem Babišem?
Povolební situace je totálně zablokovaná. Vítězný Andrej Babiš by chtěl vládnout s demokratickými stranami, které ale o vládě s ním nechtějí ani slyšet. Hlasitě si naopak o podíl na vládě říká Tomio Okamura, což se zase - naštěstí - nezdá Andreji Babišovi.
Kdyby se situace nepohnula, měli bychom za pár měsíců předčasné volby. To by nebylo dobré, protože politiky platíme mimo jiné proto, aby se byli schopni dohodnout na správě země.
Zkusme tedy čistě teoreticky hledat řešení, která by ctila jak výsledek voleb, tak princip, že pokud skutečně má být dosaženo dohody, musí dojít k ústupkům na obou stranách. Budou znít naivně, ale je dobré je zmínit, aby bylo jasné, že povolební štronzo nevykazuje neřešitelnost starořecké aporie. A pokud by byla skutečná vůle, cesty k dohodě jsou.
První možnost: Strany jako ODS, Piráti, ČSSD, Lidovci, TOP 09 a Starostové by si mohly přiznat, že Andrej Babiš má obrovskou demokratickou legitimitu. Nejenže drtivě vyhrál volby, ale už před nimi z průzkumu agentury Median pro Českou televizi vyplynulo, že ho za relevantního kandidáta na premiéra považuje přes 50 procent Čechů. Proto by měl Babiš dostat šanci ukázat, co umí a že jen neblábolil.
Lze samozřejmě pochopit, že se demokratické strany nechtějí špinit přímou spoluprací s člověkem, který je trestně stíhaný, je registrovaným spolupracovníkem StB a tak dále. Je také jasné, že nechtějí, aby je Babiš ve vládě – slovy Piráta Ivana Bartoše „vyžvejknul“, podobně jako to udělal v minulém období s ČSSD.
Ale co takhle s Babišem uzavřít cosi jako totální opoziční smlouvu? Tedy tolerovat jeho menšinovou vládu s tím, že by například na ministerstva vnitra a spravedlnosti usedli lidé nespojení s Babišem a bylo tak garantované jednak, že budou došetřeny Babišovy kauzy a také, že se oligarcha nepokusí bezpečnostní aparát použivat proti oponentům? Současně by se Babiš zavázal, že se nebude pokoušet o ústavní změny.
Když chybí velkorysost
Ano, je tady samozřejmě riziko, že by v Babiš v takové konstelaci mohl leccos prosadit z okamuristy a komunisty. Ano, bylo by pro demokratické strany prakticky nemožné vyslovit mu důvěru v případě, že by smlouvu porušil.
Ale na druhou stranu, kdyby byl Babiš nesmiřitelným postojem demokratických stran dotlačen k přímé spolupráci s extremisty, byl by v podstatě jejich vazalem, a to by mohlo mít například pro budoucnost Česka v EU a potažmo české demokracie ještě mnohem horší důsledky.
K dohodě jsou samozřejmě nutné ústupky na obou stranách. Takže je tu i další, řekněme čestná možnost řešení. Pokud Andrej Babiš stojí o plus minus stabilní většinovou vládu, která se nebude opírat o extremisty, mohl by nabídnout, že sám nebude premiérem. A vybrat někoho jiného ze svého hnutí.
Nakonec hned několik stran před volbami vylučovalo spolupráci s ANO jen v případě, že trestně stíhaný Babiš bude chtít vést vládu osobně. Kdyby Babiš urputně netrval na tom , že jen on je tady šéf, možná by se situace mohla přeci jen odblokovat.
Obě varianty nemají zatím jinou hodnotu než hodnotu myšlenkového cvičení. A jsou vlastně trochu naivní, protože vyžadují to, co v nesmiřitelné české politice chybí – jistou míru velkorysosti.
Jenže uvažme, že reálně otevřená vláda Babiše s Okamurou a Filipem, či nějaká varianta „odbornické“ vlády prezidenta Miloše Zemana, by v rámci Zemanovy proslulé ústavní kreativity vládla bez důvěry. A z případných předčasných voleb by mohl profitovat zejména Tomio Okamura.
Možná by nakonec bylo dobré k velkorysosti dospět z těch nejpřízemnějších motivů – z důvodů pudu sebezáchovy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
