Jan Fingerland: Prezidentova řeč aneb Zeman se vytahuje na hlupáky
Na státních svátcích je příjemné, jak se každoročně spolehlivě opakují i s příslušnými rituály. V případě výročí vzniku Československa jsme si mohli být jisti, že pan prezident nejen pohovoří, ale také že nás něčím překvapí.
Projev se skládal z několika částí, které byly vzájemně prolnuty bez jasného předělu. Po úvodu, v němž neopomněl pogratulovat sociálnědemokratickému vídeňskému starostovi k vítězství jeho strany ve volbách, byť pouze ve Vídni, následovala další část, v níž už hovořil o obecnějších tématech.
Básnění a pravda
Poněkud beztvarý text lze shrnout do těchto konstatování: existují lidé nekonformní, kteří stojí proti takzvanému mainstreamu – ten prý je často podbízivý a tupý. Dále se dotkl rozdílu v tom, jak ke světu přistupují vědci a umělci. Poté zmínil, že existuje rozdíl mezi tvrdou a měkkou vědou, tedy zhruba vědami přírodními a humanitními.
Aniž by naznačil, jak to souvisí s rozlišením mezi vědou a uměním, pokračoval v hovoru o tom, že rozděluje ceny rovnoměrně mezi vědce a umělce. Takže ponechal posluchače v nehezkém podezření, že sám rozdíl v těchto rozlišeních nechápe a řídí se heslem, že co je podobné, je stejné.
Jisté ovšem je, že Zeman ani jednoho vědce z oblasti měkkých věd nevyznamenal, pokud nepočítáme Petra Žantovského, který na téma masových médií publikuje své názory, a spisovatele Vlastimila Vondrušky, který vystudoval dějepis a rád se vyjadřuje k aktuálním otázkám z pozic znalce historie. Žantovský ani Vondruška ale pravděpodobně nebyli oceněni za zásluhy v oblasti teoretické činnosti, ale za své veřejné působení.
Čelem k lidu
Zeman pak plavně pokračoval v úvaze o tom, že matematické modelování selhalo, což opět překvapivě ilustroval na nenaplněných varováních Římského klubu. Dokazovat, že Římský klub se celkem evidentně dopustil jiných chyb, než bylo matematické modelování, rád ponechám povolanějším. Proč přitom mýlící se vědci byli označeni za snoby, není zřejmé.
A nebo možná ano, první část Zemanova projevu byla přece věnována tomu, aby obhájil prostý lid před těmi, kdo se nad ně povyšují. Byla to jistě také Zemanova obrana volby některých z vyznamenaných z oblasti populární kultury – preventivně označil všechny pochybující za krasoduchy, čímž debatu ukončil dříve, než začala.
Do této oblasti spadá i zmíněný útok na mainstream, což je pojem, který se v poslední době v určitých médiích ujal jako urážlivá nálepka pro standardní novináře ze strany těch, ehm, nestandardních.
Citlivější ucho přitom postřehne zvláštní napětí mezi Zemanovým voláním po umění, které „přináší radost“, a zároveň jeho vyzdvihováním nonkonformismu. Nejjednodušším vysvětlením je, že výběr části vyznamenaných je prostě součástí předvolební kampaně a nikoli státnický úkon.
Stanovisko krasoduchů
Je tu ještě jeden zajímavý rozpor. Zhruba polovinu projevu Zeman věnoval úvahám o vědě a její schopnosti postihnout skutečnost. Za tímto účelem jmenoval nejméně sedm zahraničních autorů, dokázal v jediném souvětí použít devět cizích slov a vedle anglických knižních titulů použil i francouzský obrat.
A tak zatímco v první polovině projevu se sehnul tak nízko k lidu, že už to téměř hlouběji nešlo, a otřel se přitom o snoby a krasoduchy, vzápětí neodolal tomu, aby demonstroval svou mozkovou převahu nad prosťáčky, kteří se dívají na televizní komedie, zatímco on louská cizojazyčné vědecké publikace. Jestlipak ho mrzí, že ty, kdo vědecké práce čtou, o své intelektuální zdatnosti moc nepřesvědčil?
Nejzajímavější na celém projevu ale nebylo to, co obsahoval, ale o čem nebyl. Kdo čekal k 28. říjnu úvahu o české státnosti a nástrahách, kterým čelí, byl zklamán. A kdo snad čekal, že se vyjádří k napjaté povolební situaci, byl rozčarován ještě víc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
