Jiří Stránský: Romantismus po volbách
Dobrý podvečer přeju. Nebudu říkat hezký, když se bůhvíjak nevyvedl a ještě nedávno při vrcholu babího léta hrály všechny stromy všemi barvami a nejvíc zlatožlutou.
Zpět! Ano, jsem romantik, dokonce i po volbách, což – musíte uznat – je blbost, ale nemůžu si pomoci: aby ale někdo alespoň připomněl, že takový výprask, jaký v těchto volbách dostali komunisté a s nimi ruku v ruce i sociální demokrati, se za těch 28 let ještě nestal, nikoho nenapadlo. Tedy napadlo, ale co s tím, když s tak málo procenty už nejsou po česku zajímaví.
Když ukazovali v televizi, jak si KSČM zařídila Pečkův palác neboli protektorátní hlavní sídlo gestapa, od výtahu až po šlechtické, či spíš panské schodiště, jen jsem hleděl. A až teď, v téhle souvislosti mi došlo, že poprvé komunisti nedostanou peníze na další zvelebování.
Taky jsem si po volbách omylem pustil televizi ve chvíli, kdy jsem neměl, a tam měl s televizí povídání první místopředseda (pro ideologii, propagandu a mediální činnost) téhle partaje PhDr. Josef Skála, CSc. Mám radost, že to můžu říkat nahlas zvlášť proto, že se zrovna (a velmi krátce) hovořilo o tom, že za ten sešup k sedmi procentům by neměl JUDr. Vojtěch Filip dál dělat šéfa.
A dokonce i přes obrazovku mi na PhDr. Skálu, CSc. naskákala husí kůže. Už jsem toho o svých husích kůžích napsal a napovídal dost, takže jen dodám, že jsem byl rád, že mi husí kůže naskákala až teď, a že pan philosophiae doctorus v čase, kdy si jeho strana mou rodinu vychutnávala, byl ještě moc mladý.
Co prezident pochválil
Ale při pohledu na něho mi připadlo, že se rychle učí a dokonce jsem si představil jeho představy – i to mě jako třídního nepřítele jeho strana naučila. Taky se jí nepovedlo mě donutit, abych miloval Sovětský svaz, ale to teď už není třeba vysvětlovat – když jsem ještě chodil do škol povídat si s dětmi všeho věku, často zazněla otázka: Co to je? Sovětský. To je něco podobného jako světský?
Mít tu vedle sebe nějakého slovenského kamaráda, hned by podle onoho slavného vtipu řekl: Naozaj – zvonkajšku to tak vyzerá. Taky jsem v neděli bláhově čekal, že si pan Moravec pozve někoho, kdo bez vytáček řekne, co si myslí o výsledku voleb, jenže to si bez vytáček myslela jen Magda Vášáryová.
Jelikož profesor sociologie a filosofie Václav Bělohradský nepříliš dávno říkal, co si myslí o Hnutí ANO na sjezdu Hnutí ANO, a předseda Pirátů by byl hloupý, kdyby něco prozrazoval. Takže se otevřel prostor pro redaktorovy úvahy. Jako při jeho Fokusech. A Magdu Vášáryovou moc ke slovu nepustil od okamžiku, co začala říkat opravdu jen to, co si myslela.
Ví se o mně, že se i nedaleko devadesátky bráním usýchání psaním, a že kupodivu si pořád pamatuju víc, než bych měl. I proto jsem měl radost, že prezident opustil podmínku, že mu adept na premiéra musí přinést 102 podpisy těch poslanců, kteří mu budou dohromady tvořit většinu. A že si pochválil, že nejlepší ze všeho je jednobarevná vládní menšina.
Co nového si pochválil mezi tím, co jsem glosu napsal a teď ji čtu, nevím. Ale určitě to bude pecka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
