Syřané v Tureckou jsou terčem urážek a napadání. Hůře na tom jsou jen Židé
Asi tři miliony Syřanů utekly z domoviny před občanskou válkou do Turecka. Většina z nich si v zemi na pomezí Evropy a Asie přeje zůstat, a to i přesto, že Ankara v oblasti integrace a pomoci nepodniká téměř žádné kroky. Syřané navíc často čelí urážkám.
Některým z nich se ale v Turecku přesto podařilo vybudovat slibné kariéry. O jednom takovém uprchlíkovi se rozepisuje rakouský deník Die Presse.
Jásir Hadád měl sen. A k tomu asi dvacet euro v kapse. Poté, co dnes 32letý muž před šesti lety po vypuknutí syrské války odešel do Turecka, bral dlouhou dobu každou pracovní příležitost, která se mu naskytla.
Během několika málo let si našetřil dostatek peněz, založil si živnost v oblasti turismu a prováděl po Istanbulu turisty z arabských zemí. Vsadil přitom především na reklamu na sociálních sítích a také v tureckých novinách.
Věci se daly do pohybu a dnes je z Hadáda úspěšný podnikatel, který do Turecka měsíčně přiveze asi sto padesát arabských návštěvníků. Přitom zaměstnává pětačtyřicet zaměstnanců a stal se z něj milionář.
Syřané chtějí zůstat
Jeho příběh nevypráví pouze o podnikavém duchu Syřanů, ale také o tom, jak hluboko syrští uprchlíci v Turecku zapustili kořeny. Většina z nich neuvažuje, že by se do válkou zničené země vrátila. Tři ze čtyř imigrantů by rádi požádali o turecké občanství.
S výzvou integrace Syřanů se tak nepotýká pouze Evropa, i když je nutno dodat, že Turecko čelí odlišné situaci, protože se Sýrií sousedí, navíc má s touto zemí společnou historii v Osmanské říši.
A nakonec i s přijímáním válečných utečenců má Turecko velké zkušenosti, podotýká Die Presse. Jak připomíná, po první světové válce a založení Turecka do země proudily davy muslimů ze zaniklých území Osmanské říše na Balkáně a Kavkazu. V moderní historii pak přijala země půlměsíce bulharské muslimy a irácké Kurdy. A to jsou také některé z důvodů, proč Ankara současné syrské uprchlíky i přes stále rostoucí napětí přijímá více méně lhostejně.
I tak mnoho zůstávajících imigrantů ale nemá práci. Jen málo z nich získalo pracovní povolení a za méně než deset euro denně pracují jako pomocní zaměstnanci na stavbách a v zemědělství. Mnohým Turkům se to nelíbí, protože nezaměstnanost v zemi se pohybuje okolo dvanácti procent. Jak říká Ibrahím, prodejce čaje v Istanbulu, syrští uprchlíci pracují za dumpingové mzdy a bez pojištění. „Turci jim proto nemohou konkurovat,“ dodává muž.
Ömer, zaměstnanec jednoho z rychlých občerstvení, přidává, že uprchlíci se často uplatňují v arabských mafiánských bandách. A v některých oblastech počet imigrantů převýšil počet místních. Podle údajů státní správy žije například v pohraničním městě Kilis 93 tisíc Turků, ale 131 tisíc Syřanů.
Hůře na tom jsou jen Židé
Oficiálně jsou Syřané v Turecku vítanými hosty, pokračuje Die Presse. Jak dodává, především pak ti, kteří vlastní malé podniky. Zaměstnávají v nich okolo sto tisíc lidí. Nicméně v běžném životě se často stávají terčem urážek a napadání.
Podle průzkumů si každý druhý Syřan stěžuje na to, že ho běžní Turci vylučují ze společnosti. Syřané jsou v Turecku po Židech druhá nejčastěji napadaná skupina obyvatel. I přesto ale většina z nich chce v zemi zůstat, třeba už jen kvůli tristní situaci v Sýrii, píše rakouský deník.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan teď zkouší, co by udělení občanství syrským uprchlíkům mohlo přinést. Podle opozice to ale dělá pouze z důvodu získání hlasů pro svou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP).
„Nevěřím, že by takový postup Erdoganovi pomohl získat nové hlasy,“ říká Behlül Özkan, politolog z Marmarské univerzity v Istanbulu a dodává, že tam, kde prezident hlasy dostane, jinde je zase ztratí. „Protože většina Turků se staví proti možnosti, aby syrští imigranti občanství skutečně dostali. Především pak ti z okruhu Erdoganovy strany,“ vysvětluje politolog.
Özkan spolu s dalšími odborníky a aktivisty jsou toho názoru, že Turecko by pro integraci Syřanů mohlo udělat mnohem více. Na rozdíl například od Rakouska Ankara nenabízí uprchlíkům žádné podpůrné programy, pomoc s bydlením a už vůbec ne alespoň základní pojištění.
Údajně jen třináct procent syrských imigrantů čerpá pomoc od státu a pouze jedna pětina je v kontaktu s tureckými obyvateli. Hrozí proto, že v Turecku vzniknou dvě paralelně žijící společnosti, konstatuje na závěr rakouský deník Die Presse.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
