Jan Fingerland: Návštěva, která změnila dějiny aneb Sadat v Jeruzalémě

20. listopad 2017

Dnešní politici možná nejsou hloupější ani zkorumpovanější než ti dřívější. Ale přece se zdá, že dříve měli více odvahy. Jako třeba Anvar Sadat v roce 1977, přesně před 40 lety, když šel proti mínění své vlády i velké části své společnosti.

Když se egyptský prezident dosti neočekávaně rozhodl přijet do izraelského Jeruzaléma, zabrala mu tato cesta jen asi jednu nebo dvě hodiny. Mentální vzdálenost mezi oběma sousedními státy byla mnohem větší než ta fyzická.

Egypt a Izrael spolu několikrát vedly válku, v roce 1967 Egypťané přišli o rozlehlý Sinajský poloostrov a o šest let později se ho neúspěšně pokusili získat zpátky. A především, arabský a muslimský svět byl rozhodnut nejen Izrael zničit, ale především zabránit jeho uznání, natož s ním jednat, nebo dokonce uzavřít mír.

Egypt byl navíc nejlidnatější arabská země, vůdčí síla arabského nacionalismu, země s mocnou armádou a z hlediska Izraele také nebezpečí číslo jedna – jak se ukázalo i během Jomkipurové války v roce 1973. Sadatův příjezd do Jeruzaléma o pouhé čtyři roky později tedy na Izraelce působil jako šok. Někteří lidé prý měli pocit, jako kdyby přijel Mesiáš.

Cesta k míru

Begin, Carter a Sadat v Camp Davidu, 1978

Sadat vystoupil v Knesetu a mluvil o míru a egyptských podmínkách. A především: jednal s nedávno zvoleným izraelským premiérem Beginem. Výsledkem byla jednání v americkém Camp Davidu a epochální egyptsko-izraelský mír.

Izraelci o mír s Egyptem velmi stáli, vzdali se kvůli němu celé Sinaje i s ropnými vrty, přímořskými letovisky a strategickou hloubkou, čehož dodneška řada Izraelců želí. Zato ale obě země za to získaly vzájemné záruky, bezpečí a možnost snížit zbrojní výdaje, což následně pomohlo ekonomickému rozvoji.

Listopadová Sadatova cesta vedla k podpisu dohody v roce 1979. Byl to rok v řadě ohledů zlomový pro celý rozsáhlý region: Sovětský svaz vstoupil do Afghánistánu, v Íránu svrhli šáha, v Saúdské Arábii se extremisté pokusili o převrat.

Do řady těchto zlomových událostí patřil i egyptsko-izraelský mír, asi jediná vysloveně pozitivní událost této vlny. Dohodou z Camp Davidu také vyvrcholil přechod Egypta ze sovětské na americkou stranu v rámci Studené války, nešlo tedy zdaleka jen o izraelsko-egyptskou nebo izraelsko-arabskou záležitost.

Nedokončená trasa

Atentát na Anvara Sadata

Mír s Egyptem však neotevřel cestu k řešení palestinské otázky, jak žádal Sadat, ani nevedl ke k průlomu v jednání Izraele s ostatními arabskými zeměmi – ty naopak dočasně Egypt za dohodu s Izraelem ostrakizovaly. Egypt je však příliš velká a příliš významná země, aby mohl zůstat trvale na hanbě.

Příští mírovou dohodu v regionu Izraelci podepsali až roku 1994 s Jordánskem, a od té doby už žádnou, arabský svět stále odmítá izraelskou existenci de iure uznat. Přitom právě teď je výročí Sadatova odvážného výletu do Jeruzaléma znovu aktuální. Řada arabských zemí, na čele se Saúdskou Arábií, naznačuje, že by ráda s Izraelem prohloubila vztahy.

Logo

Reagují tak na stále větší nebezpečí ze strany Íránu a jeho spojenců, jako je Asadova Sýrie nebo libanonský Hizballáh. Tváří v tvář íránské hrozbě si arabští státníci připouštějí, že Izrael vlastně za ohrožení své bezpečnosti nepovažují. Naopak by na zatlačování íránského vlivu rádi s Izraelem spolupracovali, ale nechce za to zaplatit příliš velkou politickou cenu.

Izraelci obvykle reagují poukazem na Sadatův vzor – přijeďte osobně do Jeruzaléma a ukažte, že mír a spolupráci myslíte vážně a jste ochotni za ně ručit. Zatím to žádný arabský státník neudělal. Ostatně sám Sadat zahynul v roce 1981 rukou islamistického atentátníka, který jej trestal právě za mír s Izraelem.

Spustit audio