Mečiar a Klaus? Intelektuální dílny se snaží vložit do paměti rozpad Československa středoškolákům
Pro dnešní středoškoláky jsou čtvrt století staré události téměř pravěk. Nepamatují si ani jména jako je třeba Mečiar nebo Klaus. V dnešním dílu seriálu věnovanému rozpadu Československa se staneme svědky neobvyklého způsobu, jak učit generaci dnešních středoškoláků pro ně vzdálenou historii.
V úvodním dílu naší série (poslechněte si zde) jsme si mohli v dokumentu Českého rozhlasu z brněnské vily Tugendhat všimnout, že i přímý účastník Petr Pithart má po pětadvaceti letech potíže vzpomenout si na jména vyjednávačů z týmů, které stály za Vladimírem Mečiarem a Václavem Klausem při jednání o rozdělení republiky. „Bylo to deset dvanáct lidí, jejichž jména zmizela v propadlišti dějin," říká Pithart.
Co by řekla jména Petr Čermák, Jiří Kovář nebo Miroslav Macek dnešním českým středoškolákům? Asi nic. Podobnou otázku si položil i slovenský filozof a aktivista Fedor Blaščák a vytvořil experimentální výukový program, v němž se snaží pomocí simulace historické události rozdělení státu studenty vtáhnout do děje.
V Česku i na Slovensku sice existuje nejrozsáhlejší evropská veřejně přístupná databáze Ústavu paměti národa, s nímž významně spolupracuje i Český rozhlas, ale tisíce zaznamenaných výpovědí svědků historie se vesměs týkají holokaustu a období komunismu. Navíc se dnešní středoškoláci k moderním dějinám ve škole dostanou většinou až na konci posledního roku studia, kdy se chystají na příjímací zkoušky nebo se snaží zorientovat ve stále se měnících podmínkách maturit.
Fedor Blaščák (1975)
Filozof, kritik, kurátor a editor, aktivista. Absolvoval Filozofickou fakultu University Komenského v Bratislavě. Je autorem knihy o Petržalce Engerau (2006), spolueditorem publikace Transit 68/89 (Berlín, 2009) a zakladatelem iniciativy Memory Kontrol, která operuje na poli historické reflexe současných (česko)slovenských dějin, a kombinuje odborné přístupy s uměleckými formami vyjádření, čímž vytváří prostor tak zvané „intelektuální dílny".
„Když došlo k rozdělení Československa, nebyla jsem tu, narodila jsem se až šest let po něm. V normálních hodinách dějepisu jsem se o tom zatím neučila nic," říká jedna ze studentek gymnázia. „Dostali jsme jen faktografické informace," zmiňuje jiná. Pedagožka a autorka řady skript a učebnic dějepisu Hana Mlynarčíková, která na experimentu simulace historie s Fedorem Blaščákem spolupracuje, poznamenává: „Nepomáhají ani rodiče. Jsou to čtyřicátníci, i pro ně je událost zapomenutou minulostí. Bylo jim čtrnáct patnáct let. Čím člověk v tom věku žije?"
"Myslím si, že devadesátá leta jsou zlomová dekáda z hlediska dějin Československa, Česka i Slovenska, ale také zlomová z hlediska paměti," říká Fedor Blaščák. „Mezi generací, která si devadesátá léta pamatuje a tou, která si je nepamatuje, je obrovská mezera, která ty generace rozděluje. Proto formou intelektuální dílny experimentuji s tím, jak učit moderní dějiny. Baví mě hrát se studenty hru na rozdělení Československa. Je to experimet v němž dostanou nejen sumu informací, ale získávají i dovednosti a možnost, aby k věci zaujali vlastní postoj."
Projekt zatím testovalo dvanáct škol. Jak se realizoval na bratislavském gymnáziu Juraje Hronce si poslechněte v našem zvukovém záznamu.