Českým krajanům ve Vancouveru by mohly závidět i profesionální soubory. Divadlo hrají už čtyřicet let
Takovou tradicí se nemohou pochlubit ani některé profesionální soubory. Ochotnické Divadlo Za rohem funguje v kanadském Vancouveru díky nadšení českých a slovenských přistěhovalců už čtyřicet let. Od zkoušení v domácnostech a vážnějších představení před sametovou revolucí v Československu dospělo až k autorské tvorbě. Právě ve čtvrtek v divadle na předměstí Port Moody uvádí premiéru - a dá se říct, že světovou…
Hodinky ukazují skoro devět večer, venku je tma a zima, do centra Vancouveru je to půl hodiny jízdy. A tady uvnitř skoro třicet místních Čechů a Slováků při jedné z posledních zkoušek na letošní představení buď pomáhá, nebo mluví, gestikuluje a taky zpívá.
„Všichni mají strach hrát vlastní písničky. Co kdyby se náhodou nelíbily? Hrajeme tři večery, divadlo má kapacitu sto osmdesát lidí, přibližně čtyři sta, pět set lidí to každý rok vidí,” říká autor původní hudby Jiří Vaňourek, který stíhá hrát na kytaru a zároveň i jednu z postav.
Krajanske Divadlo za rohem ve Vancouveru. Za 40 let od Havla az k Cimrmanovi. Dnes ma premieru vlastni hry.. @Radiozurnal1 @CRoPlus @iROZHLAScz pic.twitter.com/SKDOo1yOls
— Jan Kaliba (@JanKaliba) 23. listopadu 2017
Také on podléhá velení přirozené autority. Profesí loutkářka Nora Linhartová má v sále černou režisérskou stoličku se jménem a v sobě spoustu energie. „Jsem demokrat, až týden před premiérou se ze mě stává Hitler,” směje se.
Ochotnické divadlo původně mělo hrát hru, která měla být úpravou Pygmalionu G. B. Shawa, ale nakonec z toho vyšlo představení Hrajme pikle. Tedy vlastní tvorba Nory Linhartové pro tento soubor, ve kterém se kanadští Češi a Slováci setkávají už od roku 1977.
