Mladí Moldavané mizí v zahraničí, staří doma umírají hlady, říká reportérka Petra Procházková

V reportáži upozorňuje Procházková na problém starých žen, které se už nemohou pohybovat, a zároveň nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Systém sociální péče v Moldavsku prakticky neexistuje a kdo kromě důchodu nemá jiné peníze, nedosáhne ani na základní služby a ošetření.

Právě to se místním snaží poskytnout nezisková organizace Charita Česká republika, kapacita jejích programů ale pro všechny nestačí. „Velmi často se stává, že osamělí lidé zemřou doma hlady a ve vlastních výkalech,“ popisuje Procházková.

Úřady se nestarají

Lidem, kteří nemohou vycházet ven, protože bydlí třeba v pátém patře v domě bez výtahu, je třeba nakoupit, umýt je nebo uklidit byt. Charita se k tomu snaží přimět místní organizace a úřady, aby vznikl systém, který by zachránil alespoň ty nejtěžší případy.

V Moldávii žije homo sovieticus. Chtějí, aby všechno fungovalo, ale zařídit to mají jiní. Vůbec neuvažují, co by pro to mohli udělat sami.Petra Procházková

Místní samospráva sice aktivity charitativních organizací vítá, odmítá ale na projektech výrazněji spolupracovat. „Říkají, že mají svých starostí dost. A že ti lidé přeci mají důchod, ten je ale v přepočtu jen asi tisíc korun měsíčně,“ vysvětluje novinářka.

Ceny v obchodech jsou přitom podle Procházkové přibližně stejné jako u nás, nebo jen o málo nižší. Důchod ale nestačí ani na zaplacení účtů za plyn, elektřinu a odvoz odpadů. „Když máte volit mezi jídlem a teplem, vítězí jídlo. Žijí třeba ve třinácti stupních. Nepohyblivý člověk snadno dostane zápal plic a zemře,“ uvádí.

Hlavně ať se mají lépe

Petra Procházková|foto: Jana Přinosilová

Nejčastějším důvodem jejich osamění je, že děti odjely vydělávat do zahraničí. Většinou na tom ale nejsou tak dobře, aby si mohly dovolit svým rodičům přispívat. Jsou i případy vdov, které děti nemají, nebo jsou invalidní. „Vidíte případy dvou zcela bezmocných lidí, kdy je mladší absolutně závislý na umírajícím. Je to velmi emotivní zážitek,“ přiznává.

Procházkovou překvapilo, že nikdo z nich svým dětem nevyčítá, že ho opustily a odešly do zahraničí. „Nechtějí ani, aby je vzaly s sebou. Přejí jim lepší život. A místo do nefungující televize z pohovky celé dny koukají na fotografie svých dětí a vnoučat ve skleněných vitrínách,“ uzavírá.