Jan Fingerland: Změní Hollywood saúdský islám?

Biografy už v Saúdské Arábii bývaly, než je během obratu ke konzervativnějšímu islámu začátkem 80. let zrušili a lidé byli odkázáni na video nebo televizi – ta ovšem v předsatelitní a předkabelové době nenabízela zrovna hodně.

Důvody byly i teologické, protože wahábitský islám má velký problém se zobrazováním živých bytostí, a pro obrazovky to platí také. Kino má z hlediska konzervativních duchovních ještě jednu jedovatou vlastnost. Setkávají se v něm cizí muži a ženy, a navíc potmě.

Velký obrat

Řada obyvatel království si zvykla jezdit za zábavou, nejen tou v kinech, jinam, nejčastěji do přilehlého Bahrajnu, ale i Emirátů nebo dalších zemí v okolí. Rozhodnutí vrátit kina do saúdských měst ale není zdaleka jen přiznání, že omezovat distribuci filmů už zastaralo. Je to součást nové vládní politiky.

Saúdský nástupník trůnu, princ Muhamed bin Salmán, stejně jako jeho královský otec Salmán, podporují rychlou modernizaci společnosti. Ta má zajistit obrat od radikalismu a příklon k umírněnému islámu. Lidé, kteří se baví, milují život více než smrt, dal by se obrátit slavný Usámův výrok.

Logo|foto:Český rozhlas

Změna, kterou Mohamed bin Salmán provádí, je nejen radikální, ale má se provádět v masivním měřítku. A tak vedle zcela nového technologicky nejpokročilejšího města v poušti, nebo systematického budování univerzit západního stylu, bude i revoluce v návratu kin gigantická. Během následujících let mají vzniknout stovky multikin s tisíci sály.

Otázka repertoáru

Je samozřejmě otázka, co se v těchto biografech bude promítat. Saúdská Arábie zrodila několik zajímavých filmařů, ti ale obvykle působí mimo svou vlast. Určité zázemí má audiovizuální tvorba v televizním světě. Tamní tvůrci velmi dobře znají limity, které nesmějí překročit, například jakkoli komentovat dění v královské rodině.

Arabskému světu vládnou zejména filmy a televizní pořady vzniklé v Egyptě, který je už několik generací velkým producentem hvězd i filmových děl. Úspěchy má i tvorba libanonská, a také turecká – Turecko v poslední dekádě sloužilo jako vzor země, která je muslimská a zároveň moderní. Obyvatelé Arabského poloostrova hltali turecké seriály, v nichž spolu normálně hovořili muži a ženy, aniž by byli blízcí příbuzní.

Nejčastěji se ale bude pravděpodobně promítat americká produkce, samozřejmě bez sexuálně otevřených scén a asi i bez pití alkoholických nápojů. Nepochybně nepůjde o nezávislé umělecké filmy, ale komerční produkci. Je otázka, jakým způsobem hollywoodský duch zapůsobí na obyvatele Saúdské Arábie.

Kinosál|foto:Fotobanka Pixabay

Buď lze očekávat zpitomění, jaké zažívá i velká část západní společnosti. A to už teď má Saúdská Arábie problém se společenskou apatií. Zároveň ale i méně umělecké americké filmy v sobě nesou určité poselství, které oslovuje i diváky v jiných částech světa. Například víru, že jedinec se může postavit na obranu svých zájmů, nebo dokonce celé společnosti. Tak například vysvětlují ruští sociologové úspěch amerických filmů v jejich vlasti.

Džin je venku

Řada Saúdů nepochybuje o tom, že Mohamedovy reformy nejsou tak liberální, jak se tváří. Uvolňují sice řadu omezení, ale nemají zemi demokratizovat a některé z nich jsou spíše namířeny k odstranění konkurentů budoucího krále. Na druhou stranu kulturní reformy už vypustily džina z láhve a právě v Arábii vědí lépe než jinde, jak těžké je vrátit ho zase zpátky.

Princ se domnívá, že lidé nechtějí ani tak svobodu, jako spíš životní stabilitu a důstojnost, ke které patří i slušné pracovní místo a životní perspektiva. A to je ještě jeden zajímavý aspekt návratu kin do monarchie. Miliony dolarů, které odtékaly do Bahrajnu a Emirátů spolu s návštěvníky tamních kin, mají zůstat doma a zajistit desetitisíce pracovních míst.

Tuto teorii smetl saúdský velký muftí slovy, že pokud by filmy vedly k průmyslovému rozvoji, Libanon by byl rozvinutý, a pokud by vedly k prosperitě, Egypt by byl bohatý.