Irácká vláda blokuje dialog s Kurdy a požaduje příjmy z jejich ropy

Centrální irácká vláda ale odmítá dialog zahájit navzdory kurdským vstřícným gestům. Klade si takové podmínky, že rozhovory jsou v nejbližší době nepravděpodobné, soudí blízkovýchodní server Al-Monitor.

Bagdád zatím nikdy v praxi neuplatnil některé články irácké ústavy, ze kterých by měli Kurdové prospěch. Premiér Hajdar Abádí jen opakuje, že se o to snaží. Pomoc mu v tomto ohledu nabídl i americký ministr zahraničí Rex Tillerson, který kurdský požadavek plné realizace ústavy podpořil.

Nesplnitelné podmínky

Podle nejmenovaného poslance iráckého parlamentu má Bagdád pět podmínek, bez kterých jednání s Kurdy nezahájí. Kurdistán má především anulovat výsledky referenda, což doposud odmítal.

Předseda regionální vlády Nečirvan Barzání a vicepremiér Kubád Talabání by to udělali, ale bývalý prezident autonomní oblasti Masúd Barzání a jeho syn jsou proti a trvají na tom, že výsledky lidového plebiscitu může zvrátit jen nové hlasování. Bagdád také požaduje záruky, že referendum se v budoucnu nebude opakovat.

Irácká vláda rovněž žádá, aby jí Kurdistán odevzdával všechny budoucí federální příjmy, včetně těch z prodeje kurdské ropy a výběru cla. Dala Kurdům také jasně najevo, že nepřijme žádnou jejich delegaci, ve které nebudou představitelé všech pěti politických stran zastoupených v iráckém parlamentu.

Tyto dvě podmínky je Kurdistán podle citovaného nejmenovaného zdroje ochoten splnit, ale v případě zbývajících dvou otázek zeje mezi Bagdádem a Arbílem hluboká názorová propast.

Logo|foto:Český rozhlas

Jednou je irácký požadavek, aby Kurdové odevzdali centrální vládě kontrolu nad všemi hraničními přechody. Druhý problém představuje odpor Bagdádu uhradit dluhy Kurdistánu ve výši pěti a půl miliardy dolarů – čtyři miliardy Turecku a půldruhé miliardy ruskému Gazpromu. Podle centrální vlády si má Kurdistán své dluhy zaplatit sám.

Dohoda je daleko

Pro Kurdy je problém i předání hraničních přechodů. Je nepravděpodobné, že by se zejména Kurdská demokratická strana (PDK) dobrovolně vzdala kontroly nad Fajš Chabúrem, kde se Irák setkává s Tureckem i Sýrií, a dovolila tam rozmístění iráckých sil.

Dostává tudy finanční prostředky a je to pro ni jediná cesta, kudy oslovuje svět. Přechod jí slouží i k nátlaku na hlavní soupeře: Stranu kurdských pracujících (PKK) a syrskou kurdskou vládu de facto autonomní Federace severní Sýrie zvané Rojava.

Kurdistán bojuje s nedostatkem financí a snaží se uhradit platy státních zaměstnanců, kteří od září nedostali výplatu. Vláda minulý týden oznámila, že jim může vyplácet jen poloviční mzdu každých šedesát dní. Dluhy Turecku a Rusku pak nedokáže splácet vůbec.

Vztahy mezi Bagdádem a Arbílem byly vždycky křehké a dokázala je zkomplikovat každá maličkost. Abádí například nedávno pochválil irácké jednotky za vítězství nad takzvaným Islámským státem, ale ani slovem se nezmínil o roli Kurdů a jejich obětech. Na jeho hlavu se snesla tak ostrá kritika, že později musel kurdské pešmergy do projevu začlenit.

Zdá se, že navzdory tlaku OSN, Spojených států i Evropské unie nedojde k jednání Bagdádu s Kurdy dřív než po iráckých parlamentních volbách v květnu příštího roku. A když je tak složité pouhé zahájení konstruktivního dialogu, bude dosažení dohody o dlouhodobých sporech ještě komplikovanější, uzavírá Al-Monitor.