Ohlédnutí za troskami „merkelismu“: Německo je v nejistotě

Jenomže se do toho nikdo nehrne. Jakoby se němečtí politici převzetí moci báli. Svobodní demokraté z FDP z koaličních jednání prchli a socialisté z SPD dlouhé týdny ladí možnost svého vládního angažmá. „Co se to s nimi děje? Copak už moc přestala být největším afrodisiakem? Ale možná je za tím něco jiného. Tak jako ptactvo vytuší blížící se erupci vulkánu, tak i oni vědí, že přichází něco velkého – a tím ‘něčím‘ je konec éry Angely Merkelové. Proto se politická scéna v Německu chová tak netypicky,“ soudí Spiegel.

Je sice možné, že kancléřka ještě nějaký čas vládnout bude. Německo ale už vstoupilo do poslední fáze „merkelismu“. Německé politice vládla Merkelová 12 let. Nadevše stavěla dohodu, klid a vyváženost. Proto lídři z této éry instinktivně dělají vše, aby voličům nadbíhali a obloukem se vyhnuli vzájemnému hašteření. „Živnou půdou Merkelové je politický střed, kde je touha po společenském konsensu zdaleka největší. Mít rovnou páteř se tam zase tolik nenosí, politika je věcí možného a není nic špatného na tom, vypůjčit si klidně svou agendu od opozice,“ charakterizuje metodu Merkelové Spiegel.

Kalkuly a krize

Podle magazínu není pochyb, že Německo na „merkelismu“ vydělalo. Země elegantně proplula globální ekonomickou krizí a prosperovala. Přesto, a možná právě proto, se kancléřka nikdy nepustila do zásadních reforem – ty by totiž lidi popudily a ukončily by blažený klid. Naneštěstí díky tomuto přístupu vlády poněkud utrpěla i demokracie, protože její duší je střet a soupeření odlišných pozic. „Nejnápadnějším příznakem neblahého stavu bylo předvolební přání CDU, aby byla voličská účast co nejnižší. Merkelová kalkulovala, že jedině na tom vydělá,“ konstatuje Spiegel.

Nyní je „merkelismus“ v krizi, protože přišel o dva pilíře: zaprvé, jde o politický styl, který může existovat pouze v klimatu společenské shody, což už pro Německo neplatí. A zadruhé je pro něj životně nutné, aby byla Angela Merkelová politicky silná. Dlouhá léta kancléřka ordinovala zemi svá sedativa a vše fungovalo – dokonce i během nejhorší krize naší doby, která otřásla před deseti lety globálním kapitalismem.

Posílení pravice

Smír ale skončil v roce 2015 s uprchlickou krizí. Do Bundestagu přivedla krajně pravicovou Alternativu pro Německo, rozdělila křesťansko-demokratickou CDU, vzdálila Svobodné demokraty od Zelených a vrazila klín mezi sociální demokracii a některé konzervativce. Fraktura dnes podle Spiegelu vede napříč středem politické scény. Posílily okrajové pravicové skupiny, s nimiž není shoda myslitelná.

Angela Merkelová a Martin Schulz. Spojenci nebo rivalové?|foto:Český rozhlas

Je velkou ironií, že „merkelismus“ přivedla do nynější krize jeho neschopnost držet se vlastních zásad. Kancléřka se odvážila zaujmout razantní stanovisko k uprchlické krizi, a to velká část země nepřijala. Výsledkem byl historicky nejslabší volební výsledek CDU. Merkelová pozbyla autoritu. Většina lidí teď počítá s tím, že bude vládnout maximálně dva až tři roky. To posílilo konkurenci uvnitř strany. Poslanec Jens Spahn jí v CDU hodil rukavici. Vadí mu uprchlická politika vlády, vadí mu i pokusy dát se opět dohromady s SPD.

Sociální demokracie i FDP se teď drží od Merkelové dál. V minulosti se poučily, že v koaličním vládnutí je „merkelismus“ umí vysát a připravit o veškerou energii. Kdykoli šly do vlády s Merkelovou, zaplatily za to voličskou přízní. „Nyní se úvahy těchto stran soustředí na éru, která nastane po odchodu kancléřky. Chtějí být na tento okamžik maximálně připravené,“ míní Spiegel.

Poslední fázi nynějšího politického cyklu charakterizuje zvýšené soustředění na budoucnost. Pro současnost to má ovšem nedobré následky. Německo nemá stabilní vládu a ani jedna z klíčových stran, CDU, SPD ani FDP, přesně nevědí, kudy dál. „Merkelismus“ je v troskách.

Symbol konce éry

Snažil se dát zemi klid, ale migrační politikou zařídil pravý opak. Chtěl mít stabilitu za každou cenu, místo toho končí v jednom z nejnestabilnějších období poválečné politiky. „Největším problémem merkelismu je však sama Merkelová. Je symbolem konce éry, nikoli nového začátku. Ať už Německo sestaví vládu jakoukoli, menšinovou či staronovou koaliční, stejně všichni budou pouze čekat na konec Merkelové,“ předpovídá Spiegel. A dodává, že kvůli tomu poroste nestabilita, tedy směs politické paralýzy a mocenského boje, přičemž tento stav může trvat roky.

„Je to ale opravdu nezbytné? Pokud Merkelové tak moc záleželo na stabilitě, měla by rozpoznat, že své zemi nijak nepomůže, pokud vyrovná či předběhne rekord Helmuta Kohla, který strávil 16 let v úřadu. I sama Merkelová by měla začít přemýšlet o budoucnosti německé politiky. Takové, ve které už nemá místo,“ píše Spiegel Online.