Josef Mlejnek jr.: Permanentní státní převrat?

21. prosinec 2017

Prezidentská kampaň spěje rychle do finiše, kandidáti se předhánějí ve vynášení stanovisek, jak by vyřešili tamto či ono, stávající prezident Miloš Zeman do předvolebních debat nezasahuje.

Přesto tvoří jedno z ústředních témat kampaně, a není divu, jednak obhajuje mandát, jednak během svého prvního funkčního období proslul, velmi diplomaticky řečeno, svéráznými výklady ústavy. Česká debata o postavení prezidenta je však poněkud sebestředná, málokdy v ní zazní jiná jména než Masaryk, Havel, Klaus a Zeman.

Zkusme se tedy podívat i někam jinam. Konkrétně do Francie z prosince 1965, kdy Charles de Gaulle obhájil ve volbách svůj prezidentský úřad. Poprvé ho zaujal v roce 1958, avšak tehdy ještě nepřímo: zvolilo ho speciální volitelské shromáždění.

V roce 1965 se Charles de Gaulle stal prezidentem sice podruhé, poprvé ale v přímé volbě, jejíž zavedení prosadil v roce 1962 v referendu, jež nebylo protiústavní jen na základě „extenzivního výkladu“ ústavního textu. A šlo o teprve druhou přímou volbu prezidenta ve francouzské historii.

Poprvé a na dlouhou dobu naposled byl takto roku 1848 zvolen Ludvík Napoleon, synovec věhlasného vojevůdce Napoleona Bonaparta. Ludvík však prezidentské funkce zneužil k nastolení diktatury, později dokonce císařství. I proto pak ve Francii s přímou volbou prezidenta dlouho otáleli, báli se, aby se nestala odrazovým můstkem pro nějakého příštího diktátora.

Logo

Populismus a velkorysost

A vůbec, v 60. letech minulého století bychom v Evropě země s přímou volbou prezidenta napočítali na prstech jedné ruky. Boom přímo volených prezidentů na starém kontinentu začíná vlastně až s pádem komunismu, kdy sovětské republiky, některé ještě v rámci rozpadajícího se Sovětského svazu, i některé bývalé sovětské satelity zavádějí (či obnovují) funkci prezidenta a díky všeobecnému demokratizačnímu duchu doby přijímají přímou volbu.

Přináší to docela problémy, nikoliv náhodou totiž François Mitterrand, jehož de Gaulle v prosinci 1965 ve druhém kole porazil v poměru 55:45 procent, o „degaulleovském“ prezidentství napsal knihu nazvanou Permanentní státní převrat.

Přímá volba každopádně prezidenta svádí k autoritářským tendencím, k pohrdání parlamentem i politickými stranami. Ne každého, ale mnohé ano. Sám de Gaulle byl odporem k nim pověstný, za jediného opravdového reprezentanta lidu považoval sebe sama a jeho éru lemovala i poměrně častá referenda.

Generál Charles de Gaulle

Roku 1965 očekával hladké zvolení v prvním kole, dokonce nevedl pořádnou kampaň, doufal, že voliči ocení jeho působení v úřadu. Nutnost jít do druhého kola ho prý trochu rozladila. Když ale cítil slábnutí své podpory u veřejnosti, nechal roku 1969 vypsat referendum, formálně o senátu, leč pojaté jako hlasování o důvěře v prezidenta, a když nedopadlo dobře, odstoupil, byť dle ústavy vůbec nemusel.

Inu, do dějin se pozitivně zapíše asi jen ten přímo volený prezident, který kromě populismu dokáže projevit i velkorysost.

autor: Josef Mlejnek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.