Robert Schuster: Bude Evropa Kurzova nebo Macronova?
Je to jenom pár dní, co se v Rakousku oficiálně ujal vlády nový kabinet lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze.
Za tu dobu stihl nejmladší evropský premiér navštívit Brusel a jednat se šéfem Evropské komise Jean-Claudem Junckerem nebo v parlamentu seznámit poslance s programem své vlády. Ale také již musel řešit první diplomatickou komplikaci.
Izraelská vláda totiž vydala prohlášení, že její členové nebudou v budoucnu jednat se svými rakouskými resortními kolegy, kteří byli nominováni pravicovou stranou Svobodných (FPÖ). Důvodem je kontroverzní minulost některých z nich, včetně výroků, které je možné hodnotit jako antisemitské.
Kurzovi nezbývalo nic jiného, než to vzít na vědomí a ujistit zahraničí, že jeho vláda navzdory tomu nepřestane usilovat o dialog s Izraelem. Jinak se dá ale konstatovat, že z pohledu ostatních evropských států zatím převažuje při pohledu na mladého rakouského kancléře jistá zvědavost.
Jak si bude počínat v kruhu ostatních unijních premiérů? Přikloní se na stranu kolegů ze střední a východní Evropy, kteří jsou vůči všemu, co přichází z Bruselu, stále kritičtější? Anebo se bude snažit držet linii předchozích několika rakouských vlád, jež v podstatě sdílely postoje německé kancléřky Angely Merkelové?
Pokládat si podobné otázky má svůj význam, neboť Rakousko v červenci příštího roku převezme po nějaké době opět na půl roku předsednictví v Evropské unii.
Dvě vize na výběr
Nový kancléř Kurz sice má ještě dost času, aby zformuloval svůj unijní program. V několika rozhovorech, které stihl od svého jmenování do čela vlády poskytnout, již ale naznačil, čeho by pak chtěli Rakušané během šesti měsíců v čele EU dosáhnout.
Především by rádi zvýšili senzibilitu Společenství pro princip subsidiarity. Jednoduše řečeno, že pravomoci mají být delegovány z národní na evropskou úroveň pouze v případech, kdy je to smysluplné, protože členské státy nějaký úkol kvůli jeho komplexitě samy nezvládnou.
A naopak, existuje-li něco, co by členské státy zvládly lépe, měly by tyto kompetence získat zpět. Tento princip, na němž se v zásadě dokážou shodnout asi všichni, se objevuje v evropských debatách pravidelně a v určitých vlnách, kdy je skloňován ve všech pádech, aby pak zase na nějakou dobu upadl do zapomnění.
V logice toho, co Kurz dosud prosazoval jako ministr zahraničních věcí, by subsidiarita v současném unijním kontextu znamenala asi především zvýšené úsilí o lepší ochranu vnějších hranic Evropské unie a naproti tomu zrušení jakýkoli snah o zavedení jednotné azylové a migrační politiky. To by nutně znamenalo i konec uprchlických kvót, v celém středoevropském prostoru značně neoblíbených.
Ale stejně tak i předběžnou stopku pro vize francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který již od svého zvolení v květnu letošního roku naopak volá po silnější integraci, a to nejenom mezi státy s jednotnou evropskou měnou.
Budou to zřejmě nakonec tyto dvě rozdílné vize, Kurzova a Macronova, jež budou v příštích měsících ležet na stole a z nichž si budou muset Evropané vybrat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
