V Evropské unii probíhá konflikt mezi východem a západem. Kvůli hodnotám i národní identitě

Editor Tony Barber takto otevírá svůj komentář v britském deníku Financial Times.

Aktivací článku sedm Smlouvy o fungování Evropské unie prý dává Evropská komise jasně najevo své přesvědčení, že vzhledem k faktickému stavu věcí v Polsku jí nezbyla jiná možnost. Podle Barbera je v sázce víc než jen samotná pověst a důvěryhodnost Evropské komise.

Pokud nějaký členský stát ohrožuje principy právního státu, v nebezpečí jsou samotné základy celého systému založeného na důvěře a sdílených principech, na kterých projekt evropské integrace stojí, myslí si autor komentáře. A vysvětluje, že údajným provinilcem proti sdíleným evropských hodnotám není polský národ jako takový, ale konzervativně nacionalistická vláda ve Varšavě.

Barber připomíná, že se strana Právo a spravedlnost (PiS) chopila moci v roce 2015. Od začátku svého mandátu prý vyvíjí aktivity, které Brusel vnímá jako systematický útok na nezávislé instituce polského státu. A to především v oblasti justice včetně nejvyššího soudu.

U Berlusconiho jste mlčeli

Vládnoucí politická formace zahraniční obvinění odmítá jako nepodložená. Kritika zvenčí je prý prodchnutá politickým pokrytectvím. Argumenty polské vlády se podle komentátora Financial Times vztahují k jiným zemím.

Varšava upozorňuje, že Evropská unie údajně nemluvila o demokratických standardech v případě Itálie v době vrcholného působení Silvia Berlusconiho. A jakou hodnotu prý má právní stát v případě Malty, kde letos v říjnu došlo k vraždě známé investigativní novinářky Daphne Caruanové Galizijové, poukazuje Barber na směr, jakým se obhajoba polské vlády ubírá při tvrzení o pokrytectví unijních partnerů.

Specialista na evropské dění dále popisuje současnou proceduru spuštěnou evropskou exekutivou. Evropská komise dala Polsku tři měsíce na provedení úprav v oblasti soudnictví. Pokud se nepodaří mezi Bruselem a Varšavou nalézt kompromis, roztržka bude mít dlouhodobé, možná i nebezpečné dopady na unijní jednotu.

Summit eurozóny v Bruselu. Italský premiér Silvio Berlusconi|foto: Evropská komise

Nejvážnější výzvou pro Evropskou unii v roce 2018 totiž podle Tonyho Barbera nemusí být nějaký finanční šok v eurozóně, nelegální migrace nebo nečekaný vývoj v otázce vyjednávání o podmínkách brexitu. Největší problém pro Unii může vyvstat ze stále se zvětšujících rozporů mezi východem a západem integračního bloku kvůli demokratickým principům a principům právního státu.

Hříšníků je více

Komentátor připouští, že takové tvrzení může být z geografického hlediska vnímané za příliš zjednodušující. Unijní státy, které se teď vůči Polsku kriticky vymezují, je totiž možné najít i jinde než jen v západní Evropě. A ne každá bývalá komunistická země střední a východní Evropy má zase potíže se zbytkem unijních členů a unijními principy.

Ale obrázek, který konflikt vykresluje právě jako střet východu se západem, přeci jen má svou relevanci. Francie a Německo, dva z nejvýznamnějších států západní Evropy, jsou prý v případě nutnosti připravené na evropských summitech podpořit další kroky proti Polsku.

Kromě konfliktu s Varšavou ale najdeme i další členské země, které jsou čas od času obviňované z podrývání demokratických principů nebo z toho, že dělají příliš málo v oblasti boje s korupcí či pro udržení nezávislosti soudní moci na moci výkonné. Všechny tyto země pocházejí z východní Evropy a patří mezi ně Bulharsko, Maďarsko a Rumunsko.

Tony Barber dále zdůrazňuje, že východ a západ Evropské unie rozdělují také další fenomény. Nejcitlivější je prý odlišný pohled na otázku sdílení zátěže v rámci uprchlické a migrační krize. Jedná se o věc, která hluboce zasahuje do vnímání národní identity, suverenity a přístupu k islámu.

Syrští uprchlíci v Turecku|foto: flickr.com , CC BY-NC-ND 2.0, European Commission DG ECHO

Těžko Polsko trestat

Další oblastí potenciálních sporů se podle autora stane unijní rozpočet pro období let 2021 až 2027. Východní státy jsou totiž hlavními příjemci unijních finančních prostředků určených k ekonomickému rozvoji v rámci současné rozpočtové periody, která běží od roku 2014 od roku 2020. Z této pomoci pak nejvíce získává Polsko, všímá si Barber.

Německo a další unijní země tvrdí, že čerpání prostředků ze společného evropského rozpočtu by v příštím šestiletém období mělo být spojené s dodržováním hodnot Evropské unie. Ale jedná se prý o hrozbu, která politiky z polské vládní strany Právo a spravedlnost může děsit méně, než si někteří západoevropští lídři myslí.

Komentátor poukazuje na slova nového polského premiéra Mateuzse Morawieckého, který nedávno prohlásil, že by polská ekonomika měla dostat šanci odtrhnout se od pomyslné dojné krávy unijní podpory.

Kroky Evropské komise v konečném důsledku téměř jistě nepovedou ke konkrétním sankcím proti Polsku, jakými by například mohlo být odebrání hlasovacích práv Varšavy v Evropské unii. Takový krok by totiž vyžadoval jednomyslnou podporu všech členských zemí.

Přátelé Polska v Budapešti už dali jasně najevo, že zablokují jakákoliv přísná opatření směřovaná vůči Varšavě. Spory mezi východem a západem Evropy ale budou pokračovat, konstatuje ve svém komentáři Barber.