Americko-ruské vztahy jdou k bodu mrazu, USA nešetří tvrdými výroky
Navzdory přání Donalda Trumpa jsou americké vztahy s Ruskem stále mrazivější, píše server americké stanice CNN. Jen v druhé polovině prosince nazvala Trumpova vláda Rusko svým soupeřem, přidala na seznam sankcí Putinova blízkého spojence a rozhodla, že pošle Ukrajině protitankové zbraně k boji proti ozbrojencům podporovaným Moskvou. Tyto kroky doprovázejí i tvrdší výroky amerického ministerstva zahraničí o destabilizujícím počínání Ruska na Ukrajině a vážnější obvinění Pentagonu, že Moskva záměrně porušuje dohody o příměří v Sýrii. To vše zvýrazňuje jednoznačný odklon od vřelejších vztahů, ke kterým Trump vyzýval v předvolební kampani a na začátku svého prezidentství.
Plány mu překazila řada faktorů. Sám se musí držet zpátky kvůli probíhajícímu vyšetřování ruského vměšování do amerických prezidentských voleb. Omezuje ho i nedůvěra vůči Rusku a jeho pokračující kybernetické činnosti, kterou chovají zpravodajské služby, Pentagon, diplomaté i zákonodárci.
Ti, kdo obhajovali větší spolupráci s Moskvou, byli z Bílého domu vykázáni a bezpečnostní pozice obsadili lidé, kteří jsou vůči Rusku obezřetnější. Podle některých politologů je vládní ruská politika rok od Trumpova nástupu do úřadu značně konfrontační a v roce 2018 se napětí nejspíš ještě zvýší.
Za problém může Rusko
Když Spojené státy oznámily rozhodnutí poslat zbraně na Ukrajinu, mluvčí ministerstva zahraničí Heather Nauertová připomněla, že problém je výhradně na straně Ruska, které je podle ní spolu se separatisty, jež podporuje, „zdrojem násilí“. O den později Trumpova vláda oznámila nové sankce za porušování lidských práv proti třem Rusům a dvou Čečencům, včetně čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova. Následovala pohrůžka odvetou, kterou pronesl předseda ruské dolní parlamentní komory Vjačeslav Volodin, připomíná CNN.
Už předtím Trump zveřejnil novou národní bezpečnostní strategii, která varuje, že svět, o který usiluje Rusko, je v rozporu s americkými hodnotami a zájmy, a že se Moskva navíc snaží oslabit mezinárodní vliv Washingtonu a oddělit ho od jeho spojenců a partnerů. Je to naprostý protiklad Trumpova dlouhodobého cíle, kterým jsou vřelejší americko-ruské vztahy.
Putin označil strategii za „agresivní“ a prohlásil, že ji Rusko bude muset zohlednit. Když ji ale Trump vysvětloval veřejnosti, neodsoudil ruské vměšování do amerických voleb, a místo toho se zmínil o přátelském telefonátu s Putinem.
Typický kontrast a americké zájmy
Tento kontrast je pro celoroční tahanice v americké vládě typický, upozorňuje ředitelka Střediska eurasijských, ruských a východoevropských studií (CERES) na Georgetownské univerzitě Angela Stentová. Ministr zahraničí Rex Tillerson, který má s Ruskem bohaté zkušenosti z dob svého působení v čele ropné společnosti ExxonMobil, zvolil tři způsoby jednání s Moskvou – tlačit na ni, kde je třeba, spolupracovat, když je to v americkém zájmu, a usilovat o strategickou stabilitu.
Ministerstvo s Ruskem zpočátku několikrát jednalo, aby vzájemné vztahy postavilo na pevnější základ, ale teď už o schůzkách nemluví. Podle politoložky Stentové si zřejmě uvědomuje, že dosáhnout s Ruskem čehokoli je velmi obtížné.
Když Trump hovořil o národní bezpečnostní strategii, zmínil se i o Putinově poděkování za informace, které pomohly zmařit teroristický útok v Petrohradu. Spolupráce je „skvělá věc – i to, jak funguje“, prohlásil Trump. Bohužel se nezdá, že by v dohledné době opravdu fungovala. Co si dnes o Putinovi myslí Trump, není jasné, ale jeho vláda rozhodně nepovažuje spolupráci s Ruskem za ústřední bod své zahraniční politiky, uzavírá CNN.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
