Kdo unáhleně flirtuje, ten pak dlouho lituje. Dávno před #MeToo řešil sexuální obtěžování v New Yorku zákon
„Sexuální skandály jen tak neodezní, protože ženy nezapomínají. Je na čase,“ řekla na červeném koberci při letošním hlavním ceremoniálu udílení Zlatých glóbů Meryl Streepová. To samé si myslel i major Francis G. Landon, když před stošestnácti lety předkládal v New Yorku zákon o postihu opilců, kteří urputně obtěžují ženy a snaží se lascivními poznámkami upoutat jejich pozornost.
Předkladatel zákona z roku 1902 major Landon, navrhl postih nejen pokutou ve výši 500 dolarů, ale dokonce i vězením. Přesně měsíc po předložení návrhu zákon vstoupil v platnost. Jeho autorství však bylo omylem připsáno majorovu kolegovi ze zákonodárného shromáždění, jistému Williamu Bennettovi.
A ten se rázně ohradil: „Takové řeči šíří ti, kdo mě chtějí poškodit u voličů. Lidé v mém okrsku považují flirtování za neškodnou zábavu. Ujišťuji proto všechny svobodné muže v našem volebním obvodu, že proti takovému nevinnému laškování nic nemám."
Major Landon ovšem nebyl jediným politikem, který se angažoval v tažení proti obtěžování žen na veřejnosti. Odpůrci toho, čemu pan Bennett říkal „nevinná zábava", vytvořili ve 20. letech ve Spojených státech velké hnutí. Měli své kluby a zásady určené ženám - o některých psal deník WP v březnu 1923: Neflirtujte! Kdo unáhleně flirtuje, ten pak dlouho lituje. Nedělejte na nikoho oči - zrak má důležitější účel. Neusmívejte se na cizí muže.
Postupem času ale zájem politiků o takovou dotěrnost na veřejnosti polevil. I když ve státě New York dnes teoreticky za flirtování na veřejnosti hrozí pokuta 25 dolarů - v přepočtu asi 530 korun - takový zákon už nikdo neprosazuje. To se ale díky současné živé debatě na téma obtěžování možná změní.
Není flirt jako flirt, ženy ho vidí různě
Pohled na „nezávazný milostný zájem," jak výraz „flirt" definuje slovník cizích slov, je i dnes napříč generacemi vnímán různě. „Když jdete ulicí a muži na vás hvízdají a pokřikují, vůbec neposloucháte, sklopíte hlavu, zrychlíte, je to nepříjemné a ponižující," řekla v televizní debatě třicetiletá britská novinářka Danni Levyová.
Její kolegyně, britská publicistka Liz Frazerová, asi čtyřicetiletá matka čtyř dětí, která se účastnila stejné debaty, se vyjádřila: „Někdy to může být kompliment, já proti tomu nic nemám, v určitém věku už člověka potěší, když mu někdo řekne - tobě to ale sluší, a neplatí to jen o mužích, kolikrát skupinky žen komentují vzhled nějakého muže a říkají, jak je to hezký chlap."
Ještě starší účastnice diskuse se dokonce nechala slyšet, že se jí velmi líbilo, když na ni například zedníci hvízdali, když byla mladá. „Co bych za to dnes dala!" přiznává. Jiná její vrstevnice ale poznamenává: „Muži by ale měli být dobře vychovaní, aby, pokud chtějí ženě zalichotit, volili vhodný způsob."
Takových diskusí bezpochyby přibude, aby nejen skončilo skutečné obtěžování, ale jako u všeho, byla nalezena i pravá míra věci. Třeba na severu Evropy by ženy mohly vyprávět, jaké to je, když vám chlapík pustí dveře rovnou na obličej.
