Karel Hvížďala: Řehole historika Viléma Prečana
„Být historikem je pro mne celoživotní řehole. Je to jako s vínem. Stáří historikovi neubírá nutně na ceně. Naopak, v něčem může být lepší než na začátku, kdy psal rychle a dělal rychlé závěry. Později lépe rozumí člověku a společnosti, opírá se o další „pomocné“ vědy historické – o sociologii, psychologii, politologii.“
To jsou slova Viléma Prečana, který 9. ledna 2018 slaví 85. narozeniny. Byl to právě on, kdo založil s přáteli na zámku Schwarzenberg v půli 80. let Dokumentační středisko na podporu nezávislé československé literatury, kde se shromažďovaly texty. Ty se pak dál distribuovaly do exilových nakladatelství.
V prostorách vyhrazených pro středisko v zámeckém areálu se scházeli exiloví literáti, historici a sociologové. Propábili jsme tam spousty času s Václavem Bělohradským, Jiřím Grušou, Evou Hahnovou či Karlem Schwarzenbergem. Bylo to právě toto místo, kde se měnily duchovní koordináty a kde se odideologizovávala historická retrospektiva.
Gruša říkával: „Odstraňovaly se tam stereotypy a internacionalizovaly se perspektivy. Byla to první adresa na cestě do Evropské unie, kde se pečovalo o novou svéprávnost.“ Vilém Prečan byl na tomto starém sídle majordomus a koordinátor všech těchto akcí.
Zlu se lze ubránit, ale něco to stojí
Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy.
Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd. Po krátkém působení v Bratislavě působil v Historickém ústavu ČSAV. V roce 1970 byl propuštěn, vyloučen z KSČ a trestně stíhán.
Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. Zmíněné středisko, které původně fungovalo bez hlavičky v jeho bytě, v roce 1986 přestěhoval na zámek, kde pracoval až do roku 1994.
Současně v Praze ale hned po roce 1989 založil Ústav soudobých dějin ČSAV, který vedl až do roku 1998. V současnosti pracuje ještě na několika důležitých projektech, z nichž připomeňme alespoň edici pramenů k československo-německým vztahům z let 1989 až 1990.
Shoduje se s Václavem Havlem v tom, že není optimista ani pesimista, ale nikdy neztrácí naději, proto nesnáší skeptické škarohlídy, kteří vidí všechno stále černě.
Říká: „Zlu se lze ubránit, ale něco to stojí. Musí se třeba i riskovat a někdy být ochoten zaplatit vysokou cenu. Ne všechny šance jsou odsouzeny k promarnění. Politika je prý věcí možného, ale vždycky je třeba lidí, kteří hranici možného posunují – to udělali disidenti.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
