Zlatá éra české architektury XX. století. Stavělo se hodně, kvalitně a významně rychleji než dnes

První republika byla velmi úrodnou půdou pro stavitelství a architekturu. V době první světové války se nestavělo skoro nic, ve 20. letech nastal boom. V roce, kdy země slavila desáté narozeniny samostatného státu, se otvíraly stavby jako pražský Veletržní palác, brněnské výstaviště nebo Libeňský most v Praze. Stavělo se hodně, kvalitně a rychle.

Masarykovo Československo bylo jedno z evropských center moderní architektury. „V té době se probouzí mladá generace avantgardistů ovlivněná německým Bauhausem, švýcarským architektem Le Corbusierem, který je považován za zakladatele funkcionalismu i ruským konstruktivismem,“ říká architekt a teoretik architektury Zdeněk Lukeš.

Veletržní palác architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla byl jednou z prvních funkcionalistických staveb v Praze. Sloužila výstavním potřebám pro Pražské vzorkové veletrhy a v té době byla vůbec největší stavbou svého druhu v Evropě.

Přípravy plošně ještě rozsáhlejší stavby nového veletržního výstaviště v Brně se datují ještě do časů Rakouska - Uherska. Byly přerušeny 1. světovou válkou a následnou hospodářskou recesí. Stavba vítězné koncepce areálu architekta Josefa Kalouse upravená při realizaci architektem Emilem Králíkem byla zahájena v roce 1927. Trvala pouhých 14 měsíců. Parabolické oblouky pavilonu A, k jejichž řešení přizval architekt Kalous profesora Jaroslava Valentu, jsou dnes uváděny v učebnicích architektury po celém světě.

V rekordním čase, z dnešního pohledu, byla postavena i spojnice mezi Libní a Holešovicemi – první celobetonový most v Praze. Podle slov architektky a historičky Lenky Burgerové byla tato městská stavba nadčasová, konstruovaná s myšlenkou na budoucnost. Libeňský most byl kompletně dokončen za pouhé tři roky. Podle architekta Lukeše by se v dnešních podmínkách stavěl deset let.