Korunovační klenoty jsou v dokonalém stavu, potvrzuje šperkař Jiří Belda mladší
Jak jsou na tom české korunovační klenoty, které letos čeká u příležitosti 100. výročí vzniku republiky další veřejné vystavení? Hostem Magazínu Leonardo byl šperkař Jiří Belda mladší, který má péči a údržbu nejstaršího symbolu české státnosti téměř už v rodinném erbu.
„Ke klenotům se dostávám vždy před jejich vystavením a pak před jejich uložením do korunovanní komory,“ uvedl expert.
Pokaždé se kontroluje veškeré uchycení kamenů a všechny jejich součásti. „Ta už za ta léta znám, takže vím, jak jsou řemeslně vyrobeny a co mám kontrolovat.“
„Na koruně není žádná závada, která by se musela nějak složitě opravovat, protože se k ní každý chová citlivě a opatrně. Spíše jde o čištění a přípravu na vystavení, aby byly klenoty v plné kráse.“
„Každý z 96 kamenů koruny má svůj vlastní kalich, takže neleží přímo na plechu, ale je v odstupu až 2 centimetry. To vytváří jedinečný dojem plasticity. Každý tento kalíšek je sochařská práce, je vytepán na tvar koruny, je uchycen jen čtyřmi krapnami, takže je kámen vidět v podstatě celý.“
I přes téměř dokonalý stav klenotů je jeden z rubínů na koruně vyštípnutý. „Ano, je v něm docela velká díra a je tam, co klenoty pamatuji.“
Svatováclavská koruna byla několikrát předělávána, protože Karel IV. vyměňoval některé kameny, když získal lepší, hezčí a větší. „Jsou tam normálně vyvrtány díry, které nikdo nezadělal, některé obruby kamenů jsou docela brutálně přidělány, je to roztepáno kladivem. Je vidět, že korunu nijak při výměně kamenů neodstrojovali.“
Kameny na koruně nejsou většinou broušeny, ale jsou jen leštěné. „Jde také o kameny, které mají různý původ. Nejsou vyrobeny pro korunu, ale pocházejí například z náhrdelníků a podobně.“
Kopií už je moc, stěžuje si korunní šperkař
Pověsti, že kdo si nasadí svatováclavskou korunu, ten zemře, sám šperkař nevěří. „Ani Reinhard Heydrich nebyl takový blázen, aby si korunu nasadil, i když ji měl před sebou. To musíte zažít sami, protože když u klenotů stojíte, něco zvláštního k vám promlouvá.“
K manipulaci s korunovačními klenoty se používá výhradně rukavic. „Ne snad proto, že by byly křehké, ale jednak proto, že k nim máme úctu, ale především máme na rukou pot, takže když by je každý bral bez rukavic, tak by bylo potřeba klenoty každou chvíli čistit.“
I když Jiří Belda za svůj život vyrobil na zakázku dvě kopie korunovačních klenotů, další by už prý nerad vyráběl.
„Zdá se mi, že to, co se děje v posledních 10 letech, je dehonestace tohoto státního symbolu. Měl by existovat zákon, který by toto reguloval, protože kopií už existuje asi 10. Věřím, že je to dobrý byznys, ale pro nás jako národ i pro klenoty samotné mi to přijde smutné,“ shrnul Jiří Belda mladší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
