Tomáš Klvaňa: První rok Donalda Trumpa je nezapomenutelný
Tento víkend uplyne rok od slavnostní přísahy, která do funkce prezidenta Spojených států uvedla nového muže, republikána Donalda Trumpa. A byl to rok, na jaký většina z nás, pozorovatelů americké politické scény, hned tak nezapomene.
Pokud sledujete jen pravicově laděná média, dostanete dojem, že Trump je velmi úspěšný. Ve zbytku mediální scény je pak jeho působení hodnoceno záporně. Pravda je, jak to bývá, složitější a – jak to také bývá – není někde uprostřed. K pozitivům Trumpovy vlády patří ekonomika v dobrém stavu včetně klesající nezaměstnanosti a rostoucích indexů kapitálových trhů.
Zlepšující se životní úroveň se konečně týká i dlouhodobě stagnující střední třídy. V jistém smyslu tak pokračuje oživení zahájené Barackem Obamou. Ale Trump prosadil znatelné snížení daní a ruší regulace podnikatelů, což dalo firmám solidní perspektivu, takže víc investují a nabírají.
Zároveň se prezident může pyšnit porážkou Islámského státu. Opět je to spíš zásluha strategie nastavené Obamou, kterou Trump zásadně nezměnil. Dobytí Islámského státu se všeobecně očekávalo.
Prezident nominoval a prosadil do Nejvyššího soudu kvalitního konzervativního soudce Neila Gorsuche. Ostatní jmenovaní soudci nižších soudů jsou už z jeho strany poněkud smíšená skupina. Je mezi nimi řada zkušených lidí, ale také několik, jejichž kvalifikace a dokonce znalost soudních procesů byla mizivá.
Ve svízelném postavení
Ke sporným rozhodnutím patří odchod z Pařížské dohody o změně klimatu. Toto politické gesto však bude mít v praxi malé důsledky, neboť řada států EU se zavázala kritéria dohody dodržovat, a opravdové omezení škodlivých důsledků změny klimatu přinese spíš technologický pokrok než vládní regulace. Trump také mírně upravil a omezil otevřenější Obamovu politiku vůči Kubě, nic radikálního však neudělal.
Mezi vysloveně negativní Trumpovy tahy je nutné zařadit vycouvání z Transpacifického partnerství, asijské dohody o volném obchodu, jímž prezident fakticky vyklidil asijské pole Číně. Jeho zmatená politika vůči Severní Koreji a Íránu budí nervozitu, stejně jako je budí jeho přátelství se silnými muži, od ruského prezidenta Vladimira Putina přes polského politika Jaroslawa Kaczyńského až po saúdského prince Muhammada bin Salmana.
To jsou však standardní hodnocení, která by se hodila na standardně se chovajícího prezidenta, a tím Trump není. Jeho do nebe volající nekompetentnost je opakovaně potvrzována nejbližšími spolupracovníky, z jejichž úst se na adresu šéfa snášejí takové výrazy jako „hlupák“ a „idiot“.
Na twitteru proslul prezident vodopádem dobře doložených lží, urážek a neinformovaných výroků, vodopádem, jehož síla nijak nepolevuje. Za možné bránění výkonu spravedlnosti a nekalé kontakty jeho kampaně s Rusy ho vyšetřuje zvláštní prokurátor Robert Mueller. Kapitolou samou pro sebe jsou pak Trumpovy rasistické výroky, stejně jako shovívavý postoj k neonacistům.
To vše se projevuje v historicky nejnižší podpoře, jaké se jakýkoliv prezident v moderní době těšil u voličů. Do volebního roku 2018 vstupuje Trump a s ním celá Republikánská strana ve velmi svízelném postavení.
Autor je hostujícím profesorem New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.