Thomas Kulidakis: Ohlodaná ruka Evropské unie, která dává

2. únor 2018

Vstup České republiky do Evropské unie byl v roce 2004 potvrzený referendem. Celá událost se stala jedním z milníků patnáct let trvající cesty země zpět do takzvané svobodné, civilizované, bohaté a hlavně demokratické Evropy. Alespoň tak zněl tehdejší obecný úzus.

Je proto načase se zamyslet, proč sociologické průzkumy ukazují, že Češi jsou jedni z nejskeptičtějších Evropanů ve vztahu k projektu evropského sjednocení. Při pohledu na ekonomické přínosy je přitom zřejmé, že z členství v klubu evropských států profitujeme.

Jen v minulém roce jsme na dotacích z evropských fondů získali o přibližně 50 miliard korun více, než jsme do unijního rozpočtu odvedli. V roce 2016 jsme získali dokonce o 80 miliard více a souhrnné příjmy naší země za dobu členství jsou přibližně 700 miliard.

Jedná se přitom o peníze, které byly využité na nejrůznější projekty. I kdyby byla celá částka použitá na projekty nevýznamné, ti, kteří na nich pracovali, měli příjem, práci a svou spotřebou mohli pomoci domácí ekonomice. A jestliže platí, že s penězi přichází také politický vliv, v případě členských států Evropské unie i Evropské komise můžeme říci, že například do nejrůznějších volebních klání u nás nezasahovaly.

Co se týká tolikrát skloňovaných dividend, které z České republiky plynou na západ, to jsou příjmy soukromých společnostní, které lidem daly práci, jedná se o čistě soukromý zisk a plynuly by tak jako tak. S příjmy z evropských rozpočtů tedy nemají nic společného.

Úsporná žárovka (ilustrační foto)

Odvaha místních politiků

Nechuť obyvatel České republiky k spojené Evropě je možné tedy buďto přičíst jakémusi druhu kverulantství, které plyne buď z nudy způsobené rychlou ekonomikou, nebo neexistenci reálné a na faktech založené debaty o kladech a záporech spojené Evropy.

Účastí v projektu jsme totiž přistoupili také na určitá pravidla, která mohou být leckomu proti mysli. Za dobu členství jsme také byli svědky takzvané bruselizace neúspěchů a přivlastňování úspěchů. Což znamenalo, že nejrůznější opatření, na kterých se shodly členské státy, byly vydávané za údajný „diktát unie“.

Koho přitom zajímá, že nejrůznější opatření byly na celoevropské úrovni zavedené právě z popudu členských států, které tak mnohdy jednaly pod tlakem vlastních představitelů nejrůznějších obchodních a průmyslových sektorů. Například zavedení úsporných žárovek umožnilo úsporu energie rovnající se zhruba nárokům Rumunska.

Nebo na úpravu tvaru okurek tlačily obchodní řetězce, protože spotřebitelé je tak mají prý radši a vleze se jich více do bedny. Být součástí spojené Evropy také znamená, že můžeme být součástí většího celku, který musí respektovat i největší hráči světové politiky.

Thomas Kulidakis

Je přitom zajímavé, že při srovnání postojů v rámci bývalých zemí východního bloku k opravdové nechuti tíhnou právě Češi. V sousedním Polsku je podpora tak vysoká, že dokonce šéf vládní strany Právo a Spravedlnost, která je s Bruselem více než dost na kordy, minulý rok v březnu prohlásil, že by zemi nikdy nevyvedl z unie, protože na 80 procent Poláků v ní zkrátka chce být.

Pro zvýšení podpory je tedy za prvé potřeba, aby se unijní představitelé ukazovali v naší zemi častěji a za druhé odvaha místních politiků, aby pro Evropskou unii nehorovali jen v kuloárech.

autor: thk
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.