Tomáš Klvaňa: Se snížením daní v Americe má zatím pravdu Trump

Když americký prezident Donald Trump spolu s republikánským Kongresem na sklonku roku prosadil výrazné snížení daní, dostalo se mu hlasité kritiky z mnoha obvyklých stran: od demokratické opozice přes hlavní média až po renomované ekonomy.

Prakticky celé spektrum seriózní odborné veřejnosti bylo proti a nezávislé a nestranické organizace, například Úřad pro rozpočet v Kongresu, varovaly před tím, že zákon navýší federální dluh, pomůže jen firmám a bohatým lidem aktivním na kapitálových trzích, ale poškodí střední třídu a chudé.

Podle mnoha expertů firmy již v té dobé seděly na velkých zásobách peněz a kdyby chtěly, mohly začít nabírat zaměstnance a investovat už dávno i bez snížení daní. Tuto rétoriku převzali hlavní komentátoři i levicová a liberální opozice.

Rozruch a bonusy

Snížení daní ve výši 1,5 bilionu dolarů vzbudilo pořádný rozruch a nejdřív se zdálo, že je mezi Američany značně nepopulární. Většina si ještě pamatovala, co s ekonomikou udělalo snížení daní za prezidenta George W. Bushe, které mělo na jejich životní úroveň spíš negativní dopad.

Co se však nestalo? Ihned po schválení zákona řada firem oznámila, že jaksi na počest snížení daní vyplatí svým zaměstnancům bonus ve výši jednoho tisíce dolarů. A nešlo jen o – jak se v angličtině říká – nějakých pár buráků. Udělal to třeba telekomunikační gigant AT&T s více než 200 tisíci zaměstnanci, nebo aerolinky Southwest Airlines, které slíbily stejnou prémii i zaměstnancům na půl úvazek – jednalo se o víc než padesát tisíc lidí.

Brzy se seznam firem, které vyplatily zvláštní prémie, svým zaměstnancům přidaly, nebo začaly vytvářet nová pracovní místa, rozrostl na stovky a tisíce. Jsou mezi nimi velké i malé společnosti. Popularita Trumpova zákona o snížení daní stoupá. Stal se zatím v podstatě přesný opak toho, co předpovídali experti: ze snížení daní dosud profituje hlavně nižší a střední třída.

To vylekalo kapitálové trhy. Propad na burzách je zčásti zapříčiněn strachem z inflace, neboť lidi mají ve svých peněženkách víc peněz, ekonomika roste a nezaměstnanost je minimální.

Autor komentáře Tomáš Klvaňa|foto: Jana Přinosilová

Paralela s Británií

Situace připomíná tu ve Velké Británii v roce 1981. Proti ekonomické politice tehdejší premiérky Margaret Thatcherové a ministra financí Sira Geoffreyho Howea se postavil prakticky celý odborný establishment: 364 expertů, mezi nimi bývalí i budoucí laureáti Nobelovy ceny za ekonomii, postup vlády tvrdě kritizovalo v otevřeném dopise deníku Times.

Tvrdili, že plán konzervativců – šlo tehdy o zvýšení daní a výrazné omezení výdajů – nemá žádnou oporu v seriózní ekonomické teorii a povede ke katastrofě. Jenže oživení začalo prakticky ihned po zveřejnění dopisu. Thatcherová dokázala nastartovat ekonomický růst, který Británii proměnil od základu. To dnes zpochybňuje jen hrstka levicových ideologů.

Je docela možné, že dlouhodobý dopad Trumpova zákona pozitivní nebude, že opravdu nakonec povede k ekonomickému zpomalení kvůli nárůstu dluhu. Nevíme. Zatím se děje opak předpovězeného, což nám připomíná, že ekonomie, stejně jako další společenské vědy nemají žádný mimořádný vhled do toho, co se stane, nebo nestane. Jsou mnohem lepší v analýze toho, co se děje, co se stalo a s ohledem na budoucnost mohou nanejvýš nabídnout řadu variantních modelů, k nimž může, ale také nemusí dojít.

Život je složitý, politika je málo předvídatelná, je v ní mnoho neznámých a lidé se nechovají podle matematických vzorců. To by nás, experty, mělo vést určitě k větší skromnosti a uměřenosti.

Autor přednáší na New York University a Karlově univerzitě v Praze.