Robert Schuster: Je stoprocentní podpora u německých sociálních demokratů polibkem smrti?

Právě probíhající vnitrostranická debata, jež doprovází rozhodování téměř půl milionu členů strany, jestli půjdou opět do nepopulární koalice s křesťanskými demokraty, ukazuje, jak moc je historicky nejstarší německá strana rozdělená.

Jakoby se pod zkratkou SPD ukrývalo hned několik skupin, jež toho mají pramálo společného. Jednak to jsou mladí radikálové, kteří hlasitě odmítají minulou politiku kompromisů a tvrdí, že chtějí sociálně spravedlivější Německo. Pošilhávají po politických spojenectvích se Zelenými a postkomunisty a například dosavadní těsná aliance se Spojenými státy pro ně nic neznamená.

Další skupinu představují pružní pragmatici, kteří sice navenek hovoří o historické odpovědnosti sociální demokracie za další osud Německa, ale nejspíš mají na mysli hlavně dobře dotované pozice, jež by jim zaručilo pokračování ve vládě.

A třetím proudem, který se ovšem neustále zmenšuje, jsou nostalgici. Ti se slzou v oku vzpomínají na zašlou slávu strany i její kdysi neotřesitelnou pozici v černouhelných revírech průmyslového Porůří.

Rok se s rokem sešel a o Martina Schulze dnes skoro nikdo nezavadí|foto: ČTK/AP, Ferdinand Ostrop,ČTK

Mimořádné komunikační schopnosti. Opět

Tmel, který zmíněné skupiny dosud držel pohromadě, se ovšem drolí stále víc a víc. O to větší roli začali v posledních letech hrát v německé sociální demokracii její předsedové. Jejich nelehkým úkolem bylo reprezentovat všechny frakce a přitom na žádnou z nich nezapomenout, ať už v projevech anebo při obsazování důležitých pozic.

Kdo na to nehleděl, draze zaplatil. Snad nikdo to nepocítil silněji než dosavadní šéf strany Martin Schulz. Ještě loni v tuhle dobu, byl tento neokoukaný politik považován nejenom za spasitele strany, ale pomalu i celého Německa.

V průzkumech se začal dotahovat na dlouhodobě dominující, leč roky v čele vlády unavenou křesťanskodemokratickou kancléřku Angelu Merkelovou. A tak nepřekvapí, že ho sociální demokraté do čela strany zvolili stoprocentní většinou.

Jenomže rok se s rokem sešel a o Schulze dnes skoro nikdo nezavadí. Nejenom, že má na svědomí historicky nejhorší volební výsledek strany, ale rychlým střídáním názorů přišel o jakoukoli podporu. Nejprve koalici s Merkelovou kategoricky vylučoval, aby pak o ní jednal a následně usiloval i o místo v nové vládě, i když něco takového původně podobně jasně vylučoval.

Robert Schuster|foto: Khalil Baalbaki

Po smolaři Schulzovi má nyní otěže německé sociální demokracie převzít Andrea Nahlesová. I ona je nyní mnohými považována za ideální předsedkyni a hovoří se o jejích mimořádných komunikačních schopnostech směrem dovnitř strany i navenek. Ale přesně toto se loni psalo i o Schulzovi.

A ještě tu je jedna zajímavá paralela. Když byla před několika dny nominována, byli pro ní všichni členové vedení – čili získala stoprocentní podporu. Jestli to bude pro Nahlesovou představovat stejný polibek smrti, jako svého času pro Schulze, se ukáže nejpozději na dubnovém mimořádném sjezdu strany. Pro německé sociální demokraty by to mělo fatální důsledky.