Obyčejnost a nevýraznost. To jsou hlavní přednosti favorita italských voleb

3. březen 2018

Jedním z favoritů nedělních italských parlamentních voleb je umírněný antisystémový kandidát Luigi Di Maio. Ten se ve svých 31 letech netají tím, že by rád v blízké budoucnosti Itálii řídil.

Mladý šéf Hnutí pěti hvězd (M5S) je podle francouzského deníku Le Figaro přesným opakem halasného zakladatele hnutí, bývalého komika Beppeho Grilla. Di Maio je prý na rozdíl od něj klidný, rozvážný, zato mu ale chybí životní zkušenost. S jeho příchodem je spojovaná „normalizace“ strany, kterou zdědil a která není ani levicová, ani pravicová, které však průzkumy v nedělních volbách předpovídají zisk až 30 procent hlasů italských voličů.

K tomu, aby člověk reprezentoval Hnutí pěti hvězd, už „nestačí mít dlouhé vlasy a povykovat do mikrofonu“, jako tomu bylo za Grilla. Tato italská politická strana, často označovaná za populistickou, prosazuje přímou a internetovou demokracii a bojuje proti rozpočtovým úsporám a masové imigraci, kterou podle něj Evropská unie vnucuje „odbojnému italskému lidu“.

Ideologicky nevyhraněné Hnutí pěti hvězd, které si bere od levice i pravice, bylo doposud spojováno se svým historickým lídrem, komikem Beppem Grillem. Toho mimo jiné proslavily jeho sprosté výkřiky, kterými z tribun zasypával své přívržence.

Ideální zeť

Po urážkách, hulákání a posměšcích napůl cesty mezi humorem a politikou však před nedělními volbami v Hnutí pěti hvězd nezbylo ani stopy, tvrdí francouzský list. Luigi Di Maio, který sní o tom stát se premiérem třetí největší ekonomiky eurozóny, je prý doslova opakem barvité osobnosti Grilla, kterého v čele hnutí nahradil.

Tento jednatřicetiletý „hoch“ s ulízanými vlasy, dětským obličejem, dokonale uvázanou kravatou a štíhlou postavou staví na odiv profil ideálního „zeťáčka“. A žádné zázraky se nedějí, ani když se tento nejmladší místopředseda italské Poslanecké sněmovny dostane k mikrofonu. Není to ani řečník, ani komik, reprezentuje zkrátka klid a obyčejnost a odmítá označení „populista“, které mu přijde urážlivé.

Strana, která dříve bojovala proti establishmentu, je dnes reprezentovaná touto mírnou tváří a snaží se o to, co italská média označují za normalizaci, která bývá vykládána hned ve dvou významech. Umírněnost Luigiho di Maia je totiž pozorovatelná nejen po formální stránce. Italský poslanec prý zklidňuje také podstatu svého projevu, a to především pokud jde o evropskou otázku. Už nemluví o referendu o euru, které přitom podporoval ještě loni v létě.

Spoluzakladatel hnutí Beppe Grillo je sice považován za populistu, ale v poslední době ustoupil do pozadí a nechal jednat mladší a umírněnější členy

„Evropská unie je dům, ve kterém se naše země cítí dobře. Je to přirozené prostředí, ve kterém musí Itálie i nadále rozvíjet své ekonomické a politické vztahy,“ řekl politik na začátku února v Římě.

Jistý novinář se ho nedávno zeptal, jak si vysvětlit tuto prudkou názorovou evoluci. Di Maio mu s širokým úsměvem odpověděl, že poté, co v důsledku zvolení Emmanuela Macrona oslabilo Německo, a do Evropy se vrátila rovnováha, už bude možné s Bruselem vyjednávat o uvolnění rozpočtu. Jde tedy o formální vysvětlení, které se ani nesnaží skrývat předvolební účelovost tohoto prudkého obratu. Má jen uklidnit ty voliče, kterým dělá vrásky případný odchod z eurozóny, domnívá se Le Figaro.

Vítěz bez většiny

Stejně „znormalizovaný“ je postoj Luigiho Di Maia k imigraci. Uprostřed polemiky o střelbě proti šesti imigrantům z Afriky, které se na začátku února dopustil krajně pravicový přívrženec Ligy severu (LN), nepřichází Hnutí pěti hvězd s žádnými velkými slovy o toleranci a vede si v tomto ohledu krajně opatrně. Ve skutečnosti je totiž nakloněné tvrdému omezení migračního proudu.

„Už nechceme jen protestovat, chceme vládnout,“ zní heslo, které podle francouzských novin dobře charakterizuje změnu, již Luigi Di Maio prosazuje v Hnutí pěti hvězd. Mladý politik, který už se dávno nespokojuje s rolí šiřitele myšlenek Beppeho Grilla, se rozhodl přestat s neustálým zpochybňováním vlády, a chce se jí sám ujmout.

Ovšem v zemi s tradicí vládních koalic se pravděpodobně nevyhne nutnosti spojenectví. I když není vyloučené, že Hnutí pěti hvězd s předpokládanými třiceti procenty ve volbách zvítězí, je krajně nepravděpodobné, že by získalo v parlamentu většinu.

Jeho konkurentům – Berlusconiho pravicové formaci Vzhůru, Itálie (FI) a krajně pravicové Lize Severu – dávají průzkumy jen něco přes 15 procent pro každou stranu. Obě nicméně jdou do voleb v alianci a s perspektivou teoretického společného vládnutí.

Pokud by se dostal k moci mediální magnát Silvio Berlusconi, vznikla by konstelace podobná té, která teď existuje u nás, kdy je ekonomická moc propojena s mocí politickou a mediální

„Budeme nejsilnější politickou silou. Ale co je důležitější – ostatní strany se nedokáží spojit tak, aby sestavily funkční vládu, neobejdou se bez nás,“ myslí si každopádně Di Maio.

Le Figaro si všímá, že se politik v rozhovoru pro další deník Le Monde vyhnul slovu „spojenectví“, ale zato ustavičně nabízí hledání sbližovaní s ostatními stranami, pokud jde o konkrétní témata.

O personálních záležitostech se však prý bavit nebude. „Stanovili jsme si dvacet bodů, které jsou základem pro vyjednávání. Pokud k nim naši případní partneři budou chtít něco doplnit, budeme hledat společnou řeč,“ vzkázal Di Maio.

Bez titulu i zkušeností

Nehledě na svůj nízký věk je lídr Hnutí pěti hvězd možná až příliš obeznámen s mechanismy italské politiky. Narodil se ve středoitalské Kampánii, v rodině funkcionáře poválečného neo-fašistického Italského sociálního hnutí (MSI). Politickým virem se nakazil už jako student, když bojoval za to, aby byla budova jeho školy přizpůsobena bezpečnostním normám zabezpečujícím stavby proti zemětřesení.

Na univerzitě se sice neprojevoval jako vzorný student, ale bylo o něm slyšet díky jeho spolkové angažovanosti. Nedostudoval inženýrství ani právo, a zůstal bez diplomu, což je mu mimochodem často vytýkáno. Ostatně závratné nejsou ani jeho profesionální zkušenosti. Před svým angažmá v hnutí Beppeho Grilla pracoval jen krátce jako správce webu na stadionu v Neapoli.

Jeho nezkušenost je ostatně často terčem žertů: novináři si ho dobírají kvůli jeho slovům o „Pinochetově Venezuele“ a také proto, že ve svých tweetech dělá gramatické chyby. Poslancem byl zvolen ve věku dvaceti šesti let a do čela hnutí se vyšplhal po méně než deseti letech, charakterizuje favorita italských parlamentních voleb Le Figaro.

Jeho silnou stránkou je prý to, že je obyčejný, nevýrazný a má tvárné názory, s čímž se většina Italů může snadno identifikovat. A naopak každým dnem roste odpor vůči mnohým jeho oponentům, které voliči považují za výlučnou politickou třídu.

Myšlení možného budoucího italského premiéra přirovnal italský katolický týdeník Famiglia Cristiana k surfařovi, který se drží vlny. A odtud už je jen krůček k názoru, že je Luigi Di Maio pouhou loutkou Beppeho Grilla, který bude politiku napříště ovlivňovat ze zákulisí. „A mnozí už takový dojem mají,“ uzavírá Le Figaro.

autor: Jan Machonin
Spustit audio