Italská umírněná levice nedokáže oslovit dělníky a čelit populistům
Britský list Guardian na svých názorových stránkách otiskl text Jamese Newella, autora knihy s názvem Italská politika: vláda v normální zemi. Tento profesor politologie ze Salfordské univerzity píše, že italská levice je vnitřně rozpolcená a ztratila kontakt s dělníky, kteří ji volili. Podobným problémům podle Newella čelí i jiné levicové strany v Evropě.
Vyhlídky levice v dnešních italských parlamentních volbách autor nepovažuje za dobré.
Jako důvod uvádí rozdělení levice mezi mainstreamovou Demokratickou stranu a řadu radikálních levicových uskupení, z nichž mnohé se přihlásily ke koalici s názvem Svobodní a rovní vedenou předsedou italského senátu Pietrem Grassem.
Záhadně nízká popularita
Poslední předvolební průzkumy přisuzovaly Demokratické straně 22,7 procenta, Svobodným a rovným 5,4 procenta. Guardian připománá, že při volebním systému absolutní většiny, ve kterém má vítěz nárok na více než třetinu křesel v parlamentu, je téměř jisté, že levice na své rozštěpení těžce doplatí.
Z určitého úhlu pohledu je nízká popularita Demokratické strany záhadou, zamýšlí se britský deník. Tato strana byla pilířem vládní koalice, která dosáhla v roce 2014 zisku 41 procent hlasů v evropských volbách. Italská ekonomika se navíc zotavuje.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a další mezinárodní instituce italskou vládu chválí za řadu strukturálních reforem, které prý zásadním způsobem přispěly k lepší výkonnosti ekonomiky a většímu přílivu investic. Premiér Paolo Gentiloni je mezi představiteli hlavních politických stran v Itálii nejpopulárnější.
Levice na Apeninském poloostrově má ale zároveň podle Guardianu podobné potíže, jako levicové strany jinde v Evropě. K rozluštění této záhady mohou přispět dvě odpovědi.
První je, že ačkoliv se italská Demokratická strana snažila v kampani upozornit na své výsledky, Gentiloni je nedokáže přetavit do podpory pro svou stranu, protože partaj neřídí. Voliči zároveň vědí, že žádná ze soupeřících formací nebo volebních koalic v dnešních volbách pravděpodobně nezíská víc než ty ostatní dohromady.
Volby v Itálii už nejsou soutěží mezi dvěma kandidáty na ministerského předsedu, kteří zápolí o většinu, jako to bylo v době, kdy byl na vrcholu moci Silvio Berlusconi. Kvůli tomu, že v italské politice figuruje jako vlivná třetí síla Hnutí pěti hvězd, se o složení vlády a jejím premiérovi rozhodne až při povolebních jednáních, míní noviny. Dodávají, že hlas pro Demokratickou stranu v Itálii tudíž nemusí být hlasem pro premiérský post pro Gentiloniho. Nynější předseda strany Matteo Renzi navíc oblíbený není.
Levice neoslovuje dělníky
Autor komentáře v Guardianu dále vysvětluje, proč má levice v Itálii potíže ze stejných důvodů jako levicoví souputníci ve zbytku Evropy. Píše o bezbřehém kapitalismu, který prý na kontinentu po pádu Berlínské zdi převládl. Levicové partaje podle Newella ztratily kulturní základ, o který se v minulosti mohly opřít.
Třeba v Británii tamní Labouristická strana a poválečný sociálně-demokratický konsenzus otevřely cestu k takzvané nové Labour a její třetí cestě. V Itálii silná komunistická strana a tradiční sdružování pracujících přispěly ke vzestupu nekomunistických stran a Berlusconiho televizní stanice Canale 5.
Levice už tedy není silná natolik, aby zastupovala dělníky, kteří se s ní už neidentifikují tolik jako kdysi. Cítí se být ohroženi masovou migrací a mají pocit, že odstup mezi nimi a elitami roste.
Za elity už ale nepovažují jen politiky, bankéře a bohaté průmyslníky, ale také ty, kdo díky vyššímu vzdělání dosáhli dobře placeného zaměstnání. Ti jsou z pohledu dělníků chráněni před nejistotou, kterou přináší globalizace. Přizpůsobili se podle nich kulturní změně, kterou s sebou globalizace nese, a podobně jako ty, kdo vlastní nějaký kapitál, je dělníci řadí k privilegované vrstvě.
Důsledkem toho je podle autora komentáře rozštěpení levice na umírněnou část a na radikální levici, která vystupuje proti establishmentu. Ta umírněná se ujala se vznikem Demokratické strany v roce 2007 vládní role v koalici s bývalými křesťanskými demokraty, kteří inklinovali k levici. Nedaří se jí ale oslovit italské voliče z dělnických vrstev, neumí totiž čelit protiimigrační rétorice populistů.
Vymezováním vůči vzdělanějším vrstvám radikální levice soupeří s Hnutím pěti hvězd, myslí si britský profesor. I to se totiž staví proti establishmentu. „Italská levice byla mnoho let vzorem pro levicové strany jinde v Evropě. Teď se jí ale nedaří sestavit program reagující na sociální a ekonomickou krizi počátku 21. století, který by byl pro veřejnost atraktivní,“ myslí si James Newell na stránkách Guardianu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
