Nový předmět má děti učit obraně vlasti i co znamená být Čech. Mezi nacionalismem a vlastenectvím je tenká hranice, varuje Kartous

„Mladí lidé by měli znát roli armády v bezpečnostním systému státu a její vztah k Integrovanému záchranému systému. Vědět, proč jsme členem Severoatlantické aliance a Evropské unie, co je to kolektivní bezpečnost nebo proč vojáci jezdí na zahraniční mise,“ vypočítává Gerhát.

Předmět musí být apolitický a zbaven všech ideologií. Konečné slovo by samozřejmě mělo ministerstvo školství a jeho experti, kteří by jistě včas odstranili možná rizika a zajistili, že půjde o moderní předmět.Ivan Gerhát

Dopomoci by k tomu měl právě samostatný předmět. Lidé se podle Gerháta musí připravit na nejrůznější rizika a vědět, jak v krizových situacích pomoci sobě i svému okolí. „Pokud jde o výchovu k vlastenectví, tak již dnes se v hodinách dějepisu a občanské nauky učí o hrdinství českých občanů, kteří přispěli k ochraně vlasti. Tyto pozitivní vzory chceme využít,“ uvádí.

Jedním z již existujících nástrojů je i program POKOS, v jehož rámci se konají prezentace armády ve školách a na veřejnosti. „Ročně navštívíme asi třicet škol, snažíme se žákům přibližovat poslání armády a její činnost v krizových situacích a na zahraničních misích. Je o to velký zájem, z kapacitních důvodů bohužel musíme školy odmítat,“ doplňuje.

Bohumil Kartous ze společnosti EDUin má ale právě k programu POKOS velké výhrady. Jeho teoretická část spadá spíše do občanské výchovy nebo základů společenských věd. „Je efektní, když do tělocvičny přiběhne zásahová jednotka v plné zbroji, ale děti bychom spíš měli připravovat na situace, do kterých se mohou dostat,“ upozorňuje.

Zrovna u ministryně Šlechtové, která je známá svou velkou nákloností k prezidentu Zemanovi, se obávám překročení tenké hranice mezi vlastenectvím a nacionalismem.Bohumil Kartous

Na začátku by podle něj měla být hodnověrná analýza rizik, proti kterým je třeba vytvářet rezistenci, a proporčně na ně nastavit důraz ve výuce. Za nejdůležitější Kartous považuje zaměření na digitální prostor, tedy na informační manipulace a fenomén fake news. Velkou roli by měla mít i výuka zdravovědy, která by se navíc měla pravidelně opakovat.

Vlastenectví je podle Kartouse přirozenou součástí identity v národním státě a je v pořádku ukazovat pozitivní příklad z historie. Obává se ale překročení tenké hranice mezi vlastenectvím a nacionalismem. Lidé jako ministryně Šlechtová nebo prezident Miloš Zeman, který je znám svou nákloností k nacionalisticky zaměřeným proudům v ČSSD nebo SPD, prý nemusí být schopni tyto pojmy rozlišovat.

„Ve školách bych se velmi obával možné indoktrinace i s ohledem na současný stav evropské integrace. Daleko raději bych byl, kdyby naše identita spočívala v tom, že jsme Češi a zároveň Evropané. To předávám svým dětem, a pokud by do toho škola začala nějak vstupovat, tak se tomu budu aktivně bránit,“ uzavírá Kartous.