Už jako malý jsem vrstevníkům předával své znalosti, říká pedagog Lukáš Kovač
Lukáš Kovač podle svých slov už jako malý věděl, že jednou bude stát za katedrou. A svůj cen si splnil. V roce 2003 dokončil střední hotelovou školu a dnes učí na střední škole v Litoměřicích odborné předměty týkající se gastronomie a hotelnictví. S žáky se tu potkává již 8. rokem:
„Říkali mi, že tendence neustále někoho poučovat a předávat získané znalosti jsem měl už od 10 let. Zajímal jsem se o věci, o kterých mí vrstevníci buď vůbec nevěděli, nebo je nechtěli znát. Já byl v tomto směru jiný, vzdělával jsem se. S příchodem na střední školu jsem měl naprosto jasno, kam chci pokračovat. Trochu se mi to možná oddálilo tím, že jsem chtěl vyučovat odborné předměty pro gastronomii. Nakonec jsem vysokou školu zaměřenou na tento směr vystudoval, včetně pedagogické části, takže se teď cítím jako plnohodnotný učitel a rozhodně toho nelituji,“
říká Lukáš Kovač, který přiznává, že ne vždy byl svými kolegy pro svůj romský původ přijat kladně:
„Na současné škole nikoliv, ale při mé prvotní praxi tomu tak opravdu bylo. Dokonce se mnou měla jedna kolegyně problém v tom, že já byl vystudovaný pro odborné předměty a ona nikoliv. Já byl plnohodnotně kvalifikovaný, ona ne, a tak trochu soupeřila. Ve výsledku, asi po roce a půl, kdy jsme spolu museli velice obtížně spolupracovat, za mnou přišla a sdělila mi, že měla zprvopočátku veliký problém s tím, že jsem Rom a že bych měl zaujmout lepší pozici než ona, ale že se přesvědčila o tom, že mé kvality jsou opravdu na vysoké úrovni a že si místo, které mi vedení dalo, zasloužím.“
Romští studenti na to mají
Podle jeho slov Litoměřice nepatří mezi města s vysokou koncentrací Romů.
„Nemohu říci, že bychom nějakým způsobem byli školou, která by byla v tomto směru naplňována romskými žáky. Nebo naopak školou, která by třeba vídala nezájem romských žáků studovat. Studentů romského původu, nebo alespoň těch, kteří se k romskému původu hlásí, je okolo deseti. Přitom na celé škole je kolem 800 žáků. Tedy jde o jednotky, které se ve třídách objevují.“
Podle středoškolského učitele nejde rozhodně o zanedbatelné číslo. Ještě před pěti lety studovalo na škole daleko více romských studentů. Část z nich ale stále narážela na socioekonomické problémy, kdy rodina neufinancovala dojíždění nebo nákup školních pomůcek.
„Zanedbatelné to určitě není. Potěšující je fakt, že se zvedá i tendence nebýt jen na učebním oboru, ale jít a zkusit i obor maturitní. Například nyní mám výborného studenta ve 3. ročníku, který dokazuje, že romští studenti na to mají. Docela je i mezi svými vrstevníky vzorem. V současné době do 1. ročníku nastupovali tři nebo čtyři jeho kamarádi, sice do učebních oborů, ale znají se mezi sebou a jsou motivováni tím, že naše škola, to vzdělání pro ně něco znamená. Ví, že je to posune někam dále.“
