Lucie Priknerová: Šéfa diplomacie USA Tillersona stály křeslo neshody s Trumpem

14. březen 2018

Americký prezident Donald Trump spustil personální smršť. Odchodem prezidentova poradce Stephena Bannona celá série událostí teprve začala. Podle webu Vox je fluktuace pracovníků v Bílém domě dvakrát větší než za prezidenta Reagana, který vyměnil za toto období 17 procent spolupracovníků.

Personální změny, které nastávájí v posledních dnech, jsou vysoce destabilizační. Trumpa zasáhl odchod spojence hlavního ekonomického poradce Garyho Cohna z čela Národní ekonomické rady. Vzápětí prezident odvolal ministra zahraničí Rexe Tillersona.

Bývalý manažer ropné společnosti ExxonMobil byl vyhozen po vleklých sporech se šéfem Bílého domu. Podle webů BBC a NBC se náznaky sporů objevily už v létě roku 2017, prezident je ovšem tehdy popřel a na svém twitteru uvedl, že má: „v Rexe totální důvěru“. Kuriózní je, že prezident teď Tillersona „vyhodil“ také přes twitter, respektive své rozhodnutí přes twitter nejprve oznámil, a protože Rex Tillerson twitter nepoužívá, muselo mu být oznámení vytištěno.

Je nasnadě se ptát, co za tímto krokem stálo a jak ovlivní směřování USA. Důvodů Tillersonova vyhazovu je ale více než jen osobní spory s prezidentem a týká se to zejména několika konkrétních zahraničněpolitických agend. V říjnu 2017 mezi oběma politiky proběhla viditelná roztržka, kdy se Tillerson snažil zahájit dialog se Severní Koreou a Trump mu vzkázal, že jde o ztrátu času.

O pár měsíců později ovšem USA se Severokorejci po zimních olympijských hrách v Pchjongčangu v únoru 2018 kontakt navázaly a Trump se dokonce chystá v květnu sejít s vůdcem Severní Koreje Kim Čong Unem. Mělo by jít o první setkání mezi hlavami obou zemí od nástupu rodinu Kimů do čela KLDR.

Bývalý ředitel CIA Mike Pompeo

Vůči Rusku vstřícnější

Tillerson vstupoval do úřadu jako kontroverzní osobnost, která měla historii byznysových kontaktů navázaných na Rusko. Např. v roce 2012 společnost Exxon Mobil uzavřela se státem vlastněným ropným gigantem Rosněft partnerství v oblasti Arktidy, za které si od amerického ministra financí vysloužila obvinění z porušení protiruských sankcí, ovšem Tillerson za toto partnerství obdržel od prezidenta Putina Ruský řád přátelství.

Byť Tillersonova minulost zvěstovala jeho příklon k Rusku, nakonec k němu byl v některých věcech ve funkci ministra zahraničí kritičtější než jeho šéf. Např. zatímco se podle levicového listu Guardian k nedávnému útoku nervovou látkou na agenta ve Velké Británii Bílý dům snažil utlumit svoje stanovisko, Tillerson jel po vlastní ose a přiklonil se k názoru Britů, že za útokem může stát Rusko.

Stejně tak byl Tillerson neoblomný v protiruských sankcích. Demokratka Nancy Pelosiová prezidentův postoj k Tillersonovi prohlásila za špatný vzkaz vůči spojencům, protože protiruské sankce byly podle ní mj. zavedeny také na jejich podporu. Na druhou stranu, Tillerson si s Trumpem dobře rozuměl v ekonomicky protičínských postojích, což ale kvůli rozdílným představám o Rusku na zachování dobrých vztahů mezi oběma politiky nestačilo.

Je ovšem možné, že za Tillersonovým nedobrovolným odchodem stojí také příklon prezidenta k jiným vlivovým skupinám. Novým ministrem zahraničí se totiž stane dosavadní šéf CIA Mike Pompeo. Americká velvyslankyně v OSN Nikki Haleyová okamžitě toto rozhodnutí přivítala. Haleyová a Pompeo horovali pro změnu dohody s Iránem, kterou uzavřel Barack Obama v roce 2015, zatímco Tillerson se přikláněl k jejímu zachování.

Lucie Priknerová

O Miku Pompeovi web Newsweek spekuloval jako o možném Tillersonově nástupci už v létě 2017, jelikož má údajně s prezidentem lepší vztahy. Pompeo sice nepopírá ruský vliv na americké prezidentské volby, ale jeho výpovědi jsou často mlhavé a občas má tendence problém bagatelizovat.

Když z vlády odešel ekonomický poradce Cohn, posílilo v Bílém domě křídlo ministra obchodu Wilbura Rosse, který tenduje k většímu izolacionismu např. v zavádění cel. Propuštění ministra zahraničí Tillersona, který chtěl udržovat odstup od Ruska, ale zmírnit napětí vůči KLDR a Iránu, a udržovat rovnováhu, se k moci dostává Pompeo, který naopak bude chtít být vůči Rusku vstřícnější.

Jakožto jeden celek tato skládanka ukazuje, že USA se mohou stát ekonomicky velmi neflexibilní zemí, která se politicky bude soustředit na boj proti tzv. rough states, tedy problematickým zemím. Vztahy vůči Rusku nejspíš i v příštích měsících zůstanou nejednoznačné a rozpačité. Trump a Pompeo si zřejmě v této oblasti a nejen v ní dobře rozumí.

Spustit audio