Petr Holub: 40 miliard ročně jako náklady za udržení koruny
Zná to každý. Když se člověk před velkými svátky nebo v období před prázdninami rozhodne na výlet za hranice, musí zamířit do směnárny, aby měl v cizině čím platit.
Stává se, že právě v této době nemají ve směnárně žádná eura, nebo maximálně stoeurové bankovky, které pak musí měnit v první větší trafice. Je to určitá nepříjemnost, které se nevyhne žádný z Čechů, který chce cestovat.
Důvodem není neschopnost tuzemské populace používat bankovní karty. Každý ví, že při bezhotovostní platbě si banky účtují za výměnu vyšší procento, než obyčejná směnárna někde na náměstí.
Ve srovnání s takovou zkušeností musí vzbudit jistou nedůvěru studie Českomoravské komory odborových svazů, podle níž se Česku v této chvíli nevyplatí přijmout euro. Studie obsahuje nepochybně kvalitní data a autoři zaslouží pochvalu za svou pečlivost a důkladnost. Problém je s interpretací.
Výpočty přínosů a nákladů vůbec nepočítají s běžnými občany a zaměřují se pouze na firmy. Přijetí eura by mělo vstupní náklady, pomohlo by ovšem výrobním a obecně nefinančním podnikům, které by nemusely dále utrácet za měnové operace. Ovšem trvalou ztrátu by musely akceptovat banky. V součtu by podniky na vstupu do eurozóny nevydělaly ani neprodělaly.
Přechodem na euro by občané vydělali
Na této interpretaci jsou nejzajímavější údaje o finančních podnicích. Ročně by zavedením eura přišly o 29-39 miliard korun, což je při obvyklém ročním zisku 55 miliard ohromná částka. Než ovšem člověk propadne soucitu s ohroženými bankéři, tak se může zeptat, od koho finančníci tyto peníze inkasují.
I na to dává odpověď studie odborové komory. K výpadku příjmů dojde, protože se neuskuteční konverzní a zajišťovací operace mezi korunou a eurem. Banky tedy přijdou o peníze, které jim platí místní podnikatelé a dříve zmínění občané, kteří jedou do ciziny, případně ti, kdo v cizině vydělávají a pak potřebují mzdu převést na koruny.
Nedá se ubránit dojmu, že je na této argumentaci cosi zvrhlého. Dá se to předvést na oblíbeném příkladu nabouraného auta. Když člověk poškodí nebo zničí auto při dopravní nehodě, přispívá tím účetně k hospodářskému růstu. Musí si koupit nové auto, případně zaplatit opraváři.
Tyto výkony zvyšují zisk firem, přispívají k hrubému domácímu produktu a dokonce výběru daní. Přesto je z pohledu majitelů vozů i samotného fungování ekonomiky lepší, když se auto nenabourá.
Nikoho také nenapadne vyžadovat, aby se každý řidič třeba jednou ročně naboural, protože tím poroste HDP. Ovšem stejný argument se používá ke zdůvodnění, proč je třeba zachovat korunu. Jejím nahrazením za euro by občané vydělali, ovšem specializované firmy by přišly o zisk, který shodou okolností odvádějí opět do eurozóny.
Přechod z koruny na euro je jistě možné hodnotit i z jiných úhlů. Je také možné připomenout, že tři čtvrtiny Čechů by pod vlivem nacionalistických politiků raději zachovaly korunu. Podezřelé však je, že se zamlčují elementární rozměry života s korunou, tedy zbytečné nepohodlí a náklady, které se přenášejí do úplně obyčejného života.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
