Jan Fingerland: Putin znovu a co na to Izraelci

V Izraeli samozřejmě žijí statisíce ruských rodáků a potenciálních voličů, ale to není jediný, a z hlediska světové politiky ani ne nejvýznamnější důvod. Ten spočívá ve stále silnějším angažmá Moskvy v blízkovýchodní politice. Nejen posílením vztahů s důležitými regionálními mocnostmi, jako je Turecko, Egypt a Saúdská Arábie, ale také velmi hlubokém zapojení ruské armády do syrské války.

Návštěva v sousedství

Sýrie je izraelský soused a vše, co se na jeho území děje, má na Izrael přímý vliv. To ovšem Jeruzalém činí stále závislejším na ruském rozhodování, tím spíše, že Izraelci sami dávají přednost tomu, aby se do syrských bojů přímo nezapojovali. Týká se to boje proti sunnitským extremistům, ale ještě více vzestupu vlivu Íránu a jeho spojenců, zejména syrské armády a libanonského Hizballáhu, kteří vesměs využívají ruského krytí.

Moskva tak například na nedávné bezpečnostní konferenci v Mnichově explicitně slíbila Izraelcům, že se postaví za Izrael v případě hypotetického íránského jaderného útoku na jeho území. Stejně tak ale prý hodlá bránit íránské operace na syrském území, jako kdyby šlo o souměřitelné zájmy.

Vladimir Putin|foto: ČTK/AP, Yuri Kadobnov,ČTK

Íránská přítomnost v Sýrii ale pro Izraelce představuje značné ohrožení, protože Teherán staví po celé Sýrii desítky vojenských zařízení, včetně letišť a výroben zbraní pro Hizballáh. To pro Izraelce znamená, že se musejí nějak dohodnout s Putinem, pokud chtějí, aby Moskva držela Íránce na uzdě.

Rusko navíc Sýrii poskytuje ochranu syrského vzdušného prostoru, což snižuje schopnost izraelského letectva zasáhnout proti dodávkám zbraní pro Hizballáh. Nedávno se také hovořilo o izraelském ostřelování údajné syrské výrobny chemických zbraní.

Tato situace také zvyšuje riziko nějaké rusko-izraelské kolize, kterou by řevnivá Moskva nemohla nechat bez odpovědi. Nedávné překvapivé sestřelení izraelské stíhačky mohlo být výsledkem rusko-syrské spolupráce. Paradoxně i úspěšné izraelské operace zesilují napětí, protože Rusko ze Sýrie udělalo svou hračku, kterou nerado půjčuje.

Plynulá spolupráce

Míru izraelské závislosti na ruském postupu, a z toho plynoucí snahu si Putina nijak nerozhněvat, lze ilustrovat na izraelské reakci na otrávení bývalého ruského špiona Skripala. Zatímco západoevropské země atentát odsoudily a jmenovaly Rusko jako pachatele, izraelské ministerstvo zahraničí pouze vydalo mlhavé prohlášení, v němž nejen že nezmínilo explicitně Moskvu, ale dokonce ani samotný čin a hovořilo o „události v Británii“.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Celá věc má ještě jeden zajímavý aspekt, na který upozornil Ronen Bergman, izraelský publicista specializovaný na tajné služby. Podle jeho tvrzení Sovětský svaz nesplnil svůj závazek zlikvidovat a dále nevyvíjet chemické zbraně – a ty se staly v 90. letech po rozpadu federace majetkem Ruska. Pomocí plynu Novičok byl údajně zlikvidován jeden ruský bankéř, během manipulace s látkou podle zjištění jiného novináře také zahynuli někteří laboranti.

V 90. letech ruský generál Anatolij Kuncevič začal – nikoli na popud své vlády, ale na vlastní pěst a do vlastní kapsy – prodávat know how na vývoj smrtících látek syrskému režimu. Izraelská tajná služba to zjistila a opakovaně Kreml varovala, ale Rusové proti Kuncevičovi nezasáhli. V roce 2002 tento generál zemřel během letu z Damašku do Moskvy, syrská rozvědka prý považovala jeho smrt za izraelský atentát.

Izrael je dnes na Moskvě mnohem více závislý než před 20 lety, ale je pravděpodobné, že pokud půjde o zbraně hromadného ničení, jako jsou chemické nebo i jaderné, bude se snažit ponechat si co nevětší volnost jednání.