„Pokrytecký summit“ Evropské unie s Tureckem skončil bez výsledků

Schůzka se smrskla na společnou večeři Erdoğana s předsedy Evropské rady a Komise Donaldem Tuskem a Jeanem-Claudem Junckerem a bulharským premiérem Bojkem Borisovem, jehož země Unii předsedá. Juncker si pak pochvaloval, že setkání bylo „dobré“, ale odešel z něj předčasně kvůli „bolestem břicha“.

Běženci jsou eso v tureckém rukávu

Pravda je podle portálu ve skutečnosti taková, že Ankara a Evropa se v těchto dnech shodují, že se skoro v ničem neshodují. Vzhledem k řadě Erdoğanových kroků – od rušení demokratických institucí až po útoky na Kurdy v Sýrii – se evropští politici obávají, že Turecko je spíš dlouhodobý problém než partner. Obě strany však svazuje realita stejně akutní jako Junckerovo bolení břicha – a tou je vzájemná závislost.

Evropa potřebuje Turecko k zachování dohody o uprchlících, která brzdí příliv běženců do Evropy. Unie Ankaře slíbila, že jí na péči o tři a půl milionu běženců poskytne tři miliardy eur a nedávno se zavázala k dalším třem miliardám. V době, kdy kvůli tématu migrace pronikají do nejvyšší politiky evropských zemí populisté, udělají unijní představitelé všechno, aby ujednání zachovali při životě.

Ekonomická závislost Turecka na EU

Erdoğan chce v současnosti od Evropy jen to, aby mu dala pokoj, uvádí Politico. Turecko je na Unii téměř zcela ekonomicky závislé. Vyváží do ní polovinu veškerého exportu a jeho objem obchodu s Evropou je pětkrát vyšší než s druhým největším partnerem Čínou. Z Unie pochází i dvě třetiny všech zahraničních investic v Turecku, které evropské investory potřebuje kvůli financování vysokého zahraničního dluhu. Bez Evropy by se turecké hospodářství položilo a Erdoğan by mohl přijít o moc.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan (vlevo), předseda Evropské rady Donald Tusk (uprostřed) a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker|foto: ČTK/AP,ČTK

Proto o pondělní schůzku tak stál – konkrétní důvod k ní totiž žádný nebyl. Oživení deset let staré turecké žádosti o vstup do Evropské unie je kvůli tureckým čistkám v nedohlednu a Brusel kvůli nim odmítá i debatovat o celní unii, upozorňuje server. Žádné konkrétní výsledky proto ze schůzky ve Varně nevzešly.

Národní vlády tvrdší než Brusel

Někteří evropští politici jsou jednoznačnější než Brusel. Francouzský prezident Emmanuel Macron označil evropsko-turecké vztahy za „pokrytecké“, dodává server německé stanice Deutsche Welle. A německá kancléřka Angela Merkelová minulý týden nezvykle ostře kritizovala tureckou ofenzivu proti Kurdům v syrském Afrínu.

Členské státy Unie také před summitem vydaly společné prohlášení, v němž „důrazně odsoudily nezákonné počínání Turecka v Egejském moři“, kde jeho lodě brání kyperskému průzkumu podmořských ložisek zemního plynu. Rovněž vyjádřily „vážné znepokojení nad pokračujícím zatýkáním evropských občanů v Turecku“.

Silnější nátlak v nedohlednu

Vlažný postoj Bruselu kvůli obavám z tureckého zrušení dohody o uprchlících napadla nedávno místopředsedkyně německé strany Levice Sevim Dağdelenová. Podle ní by se Brusel neměl nechat vydírat. „Unie ztrácí důvěryhodnost, když požaduje, aby země dodržovaly určité hodnoty, ale sama nedělá nic, než vydává prohlášení,“ řekla poslankyně Bundestagu, které připadá „absurdní, že se unijní představitelé v této chvíli s Erdoğanem scházejí“.

Také specialistka na Turecko a Kurdy Asli Aydıntaşbaşová z Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) je přesvědčená, že by Unie mohla na Ankaru vyvíjet mnohem větší tlak – právě kvůli její hospodářské závislosti na Evropě. Podle Aydıntaşbaşové však německá vláda na Turecko tlačit nechce. Dělá to jen v bilaterálních záležitostech jako v případě vězněného německo-tureckého novináře Denize Yücela. Dál ale očividně zajít nehodlá, cituje expertku Deutsche Welle.