Ivan Hoffman: Maratonské vyjednávání

4. duben 2018

Názory a argumenty

I když se ČSSD a ANO tváří, že jejich vyjednávání o společném vládnutí směřuje do finále, to podstatné domluvené stále není a kdo ví, zda bude.

Ani to, že vyjednavači komunikují zdvořile, nakonec nemusí nic znamenat, pokud ČSSD bude příliš chamtivá anebo Babiš lakomý.

Neexistuje žádný závazný manuál na tvorbu koalic. Vždy jde o obchod, ve kterém rozhoduje nabídka a poptávka, přičemž se cena odvíjí od toho, kdo koho anebo co potřebuje víc. Nyní jde o to, jak moc potřebuje být ČSSD ve vládě, a jak moc se ANO potřebuje s někým o moc dělit.

Poté, co se v ČSSD změnilo vedení, nekomplikuje dojednávání koalice nic osobního. Nemá logiku peskovat ČSSD, že jsou vyděrači anebo Babišovi vyhazovat na oči, že je jeho ANO arogantní. Každý obchoduje proto, aby vydělal a jít do koalice, ze které by nebyl užitek, nemá smysl.

V lehké nevýhodě jsou při vyjednávání Hamáček se Zimolou. Babiš toho v byznysu vyjednal a usmlouval mnohem víc, než je běžné v politice, a navíc má know-how predátora, který se prosadil v džungli. Pro ČSSD má smysl koalice, ve které se s Babišem budou podílet na úspěchu, nikoli koalice, ve které by se ho snažila kontrolovat.

Andrej Babiš|foto: ČTK, Josef Vostárek,ČTK

Tady a teď

ČSSD vyšla z voleb příliš slabá na to, aby mohla s ANO soupeřit. Dozor nad Babišem má v popisu práce opozice. A Hamáček se Zimolou si od ANO určitě vyslechnou, že mít opozici v koalici není pro Andreje Babiše zajímavé. Zcela mu postačuje opozice v parlamentu.

Pro probíhající vyjednávání mezi ANO a ČSSD platí, že se mu nelze vyhnout. Obě strany musí občanům - voličům předvést dobrou vůli. To ale neznamená, že se musí dohodnout.

Není všem dnům konec a pokud by oba politické subjekty v námluvách pokračovali po předčasných volbách, možná by se jim při zúžení politického spektra a vyšším volebním zisku domlouvala koalice lépe a nepotřebovali by podporu někoho dalšího.

Ivan Hoffman|foto: Šárka Ševčíková

Někdy se v politice spíše vyplatí pečovat o koaliční potenciál, než se rvát o počet vládních křesel. A někdy voliči u politické strany spíše ocení odbornou kompetenci, než ideologické proklamace.

Jenomže radit politikům, jak zvládnout vyjednávací maraton, komentátorovi nepřísluší a byl by to nesmysl. Především u politiků, jejichž akční rádius se redukuje na tady a teď.