Jan Fingerland: Amerika už nechce být velká

Prezident Trump před několika dny oznámil, že Amerika odejde ze syrského bojiště „velmi brzy“, což uvedl do souvislosti s očekávaným zhroucením Islámského státu, kvůli kterému tam prý Američané byli. V úterý se trochu opravil, jeho jednotky zůstanou prý o něco déle, ale pak stejně odejdou.

Připomeňme, že americký prezident už během posledních dvou let stačil jak kritizovat americkou účast v tamních bojích proti Islámskému státu, tak i raketami ostřelovat syrské pozice po údajném útoku bojovým plynem, snad po intervenci své dcery Ivanky – to byla ona proslulá slova o „krásných syrských dětech“.

Bylo toho dost

Nyní Trump tvrdí, že jeho zemi stálo angažmá v Sýrii příliš mnoho peněz a je čas vrátit vojáky domů, kam prý patří. To je v souladu s jeho ještě předvolebními sliby o tom, že Amerika se má starat sama o sebe, stejně jako dřívějším nenápadným ukončením americké spolupráce se syrskými protiasadovskými povstalci na jihu Sýrie.

Teď to vypadá, že Trump by rád ukončil veškeré aktivity US Army v Sýrii. Současně State Department dostal za úkol zastavit plány na dvousetmilionovou investici na obnovu Sýrie. Jen tak na okraj poznamenejme, že tuto injekci, která měla stabilizovat situaci a zabezpečit ji proti návratu extremismu, oznámil před pouhými pár týdny tehdejší ministr zahraničí Rex Tillerson.

Donald Trump|foto: ČTK/AP, Andrew Harnik,ČTK

Ten však již ve vládě není, stejně jako poradce v bezpečnostních otázkách McMaster – oba byli považováni za rozumně uvažující profesionály. Trumpův krok tedy nějak souvisí s přestavbou prezidentského týmu a následné změně orientace.

I to je však překvapivé, protože McMasterův nástupce John Bolton je považován za příznivce americké vojenské angažovanosti ve světě. Trumpova slova v každém případě vyvolala rozruch nejen mezi novináři, ale i v prezidentově okolí. Proti úplnému odchodu ze Sýrie pravděpodobně bude velký tlak ze strany vojenských expertů, ale i diplomatů.

Otázka důvěryhodnosti

Americký prezident při ohlášení svého záměru o odchodu ze Sýrie zmínil, že se „teď mají postarat jiní“ – míněno jiné státy, snad hlavně Saúdská Arábie. To je krok, který má ovšem také své náklady. V podstatě to znamená, že místo Ameriky přijdou její rivalové, včetně Íránu, Turecka nebo i Ruska. A ani saúdskoarabští spojenci nejsou ve všech ohledech bezproblémoví.

Případné stažení Američanů ze Sýrie – jde momentálně jen o asi dva tisíce vojáků – může ohrozit americkou důvěryhodnost v očích spojenců, v tomto případě zejména syrských Kurdů, které tím Trump předhazuje Turecku,. Americké jednotky na severu totiž především koordinovaly boj Kurdů proti Islámskému státu – ale nyní jakoby se Američané závazkům vůči nim zříkali.

Odklad odkladu

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Trumpovo počínání zachmuřeně sledují také Izraelci. Ti byli už dříve nuceni reagovat na americký odchod z jižních částí Sýrie aktivnější politikou v této oblasti. Nejen kvůli aktivitám Islámského státu, ale také stále většímu pronikání Íránu do východního Středomoří. Tyto obavy s nimi sdílejí i zmínění Saúdi.

V každém případě by se Amerika odchodem ze syrského bojiště takřka úplně zbavila jakékoli šance mluvit do budoucího uspořádání Sýrie, až k němu dojde.

Zatím poslední Trumpovo vyjádření mluví o blíže neurčeném odkladu definitívního odchodu. Situace připomíná debaty o Afghánistánu. Prezident nejdříve mluvil o úplném stažení armády z této země, pak své rozhodnutí - zřejmě pod tlakem okolí - revidoval, ale zároveň dále veřejně pochybuje o této části americké zahraniční politiky.

Sýrie může být dalším případem Trumpova setrvání na půl cesty. To je ovšem jen o něco méně špatná varianta než úplný odchod Američanů, tedy naprosté zřeknutí se americké zodpovědnosti za další vývoj.