Děti ze sídliště Borek v České Třebové přivítaly jaro úklidem
Romské děti ze sídliště Borek v České Třebové uklízely o víkendu okolí svých domovů. S pomocí několika dospělých odstraňovaly černé skládky a uklízely nepořádek kolem paneláků. Kolegyně Barbora Soukupová se zašla podívat, jak se jim práce dařila:
Nejprve je třeba skupinu pomocníků rozdělit: „Jděte pomoct támhle k příkopu, ale bacha, ať se neříznete nebo do něčeho nešlápnete!“
„Dnes jsme uklízeli podél stezky a teď jim jdeme pomoct támhle,“ říká jedna z dobrovolnic.
A co je to třeba za odpadky?
„Třeba papírky z obchodů, plasty… Nejvíc je bordelu z aut.“
Z aut? A co třeba?
„Třeba nárazníky, potom tam jsou ještě kola nebo i nádrže.“
Desetiletá Kateřina odešla uklízet se svou kamarádkou. Dalším z pomocníků byl devítiletý Vilda:
„Já jsem chtěl jít sám.“
A proč?
„Aby to tady bylo čistý.“
Myslíš, že je tady nepořádek?
„Hm.“
A kdo ten nepořádek podle tebe dělá?
„No, skoro všichni. I já.“
O tom, kdo dělá na sídlišti nepořádek, má jasno sedmnáctiletá Veronika:
„Dělají to všechny ty malý děcka, neváží si ničeho.“
A kam jdeš teď uklízet?
„Já? Asi pod naše balkony.“
Na děti při úklidu dohlíží terénní sociální pracovník ze spolku Naděje Jan Holub:
„Nejdřív vyvěsíme plakátky. Tentokrát jsem je vyvěsil jenom ve třech vchodech a děcka si to řeknou mezi sebou, takže přijdou i děti zespodu (sídliště).“
Myslíte si, že je tu po zimě velký nepořádek?
„Já si myslím, že po zimě je nepořádek všude, proto se dělají jarní úklidy. Sníh to vždycky přikryje a pak se odhalí, co tu vzniklo.“
A myslíte si, že je tu větší nepořádek než třeba ve městě u paneláku?
„Řekl bych, že trošku jo, ale není to nijak extrémní. Situace se zlepšuje v tom, že je nepořádek stále na stejných místech, ale v hlavních trasách okolo paneláku je to srovnatelný s městem. Jsou tu ale temná zákoutí, kde je toho vždycky víc.“
A když to tu děti uklidí, pořádek vydrží?
„Chvilku jo. Pak se průběžně dělají menší úklidy. Dnes to je velký úklid, ale jinak se tu průběžně uklízí. Jednak uklízí děti z Borku a pak sem vysíláme nějaké dvě sběračky, které to projdou a uklidí tu.“
Já tu vidím i nějaké dospělé. To jsou rodiče, nebo prarodiče?
„Vždycky jsem rád, když mám i dospělý. Každý z nich si k sobě vezme skupinku pěti až sedmi dětí a já jim přímo řeknu, který úsek mají uklidit. Něco je vpravo od silnice, něco vlevo od silnice, příkop, mezi panelákama, apod. Nejvíc dětí jsem poslal do toho příkopu u pole, protože to je to temné místo, kde toho je vždycky nejvíc.“
„S dospělýma je vždycky problém. Početně jich je maximálně do deseti a většinou to jsou rodiče těch dětí. Přichází celá rodina.“
K dětem se takto připojila třeba paní Veronika.
„Já děckám pomáhám každý rok, jsou šikovný.“
Úklidového dne na sídlišti Borek se zúčastnilo na čtyřicet dětí.
