Pivoňky jako vicemiss našich zahrad

Výsadba

Při výsadbě je důležitá zejména dobrá přípravy půdy, která by měla být humózní, propustná, a ne přemokřená. Místo dobře vyhnojíme, zeminu můžeme vylehčit i trochou písku. Pivoňky vysazujeme poměrně mělce, tak 3 centimetry pod povrch, aby snáz vyrašily. Příliš hluboce vysazené pivoňky obtížně raší, kvetou málo nebo nekvetou vůbec.

Na dobře osvětleném místě rostou pěkně kompaktní, i když je pravda, že pivoňky mají sklon k rozklesávání, a je tedy dobré stonky volně svázat, aby tíhou bohatých květů neklesaly až k zemi. Nesázíme je na větrné místo.

Zálivka a hnojení

Se zálivkou si počínáme opatrně, rostliny lépe snesou mírné sucho, než trvalé přemokření. Zato přihnojením jim uděláte radost – hned v počátku rašení můžete použít průmyslová hnojiva na podporu kvetení, pivoňky totiž kvete velmi brzy. Dobře jim udělá i trocha kompostu na povrch – ale pozor – nesmíte je udusit pod příliš silnou vrstvou.

Přesazování a množení

Časté přesazování nedělá pivoňkám dobře, volíme proto místo, kde zůstanou pokud možno trvale. Chceme-li vypěstovat novou rostlinu, provedeme to klasickým dělením trsů v předjaří. Odhrneme půdu, obnažíme pupeny a s citem oddělíme menší kus od mateční rostliny, abychom ji nepoškodili. Vysadíme na předem připravené místo a do tří let se dočkáme kvetoucí a voňavé nádhery. Semeníky z odkvetlých květů odstraňujeme.

Zajímavosti

Pivoňky nejsou původním evropským druhem. Dostaly se k nám z Dálného Východu. Jejich pěstování je doloženo už více než 2 000 let a v Evropě se nejdřív pěstovaly v klášterních zahradách jako léčivky. O jejich oblibě svědčí i to, že motiv pivoňkového květu se dostal, společně s astrou a granátovým jablkem, do starobylého tradičního vzoru na modrobílém porcelánu tzv. cibuláku.