U pobřeží poloostrova Kamčatka se podařilo vysvobodit uvízlou ruskou miniponorku

Co se u pobřeží poloostrova Kamčatka vlastně stalo? Zmíněný batyskaf, zvaný též Priz a určený k záchraně posádek velkých ponorek, podle některých ruských médií v rámci námořního cvičení zkoušel příslušné záchranné manévry. Podle jiných cvičila posádka využití třináct metrů dlouhého plavidla jeho využití i pro špionážní účely. Během ponoru se ale do lodního šroubu zamotala bludná rybářská síť, která se navíc zachytila za kotevní lano pobřežního sonaru, jenž je součástí ruské pohraniční obranné radarové sítě. Kotva sonaru váží 60 tun, takže i kdyby se batyskaf pokusil o havarijní vynoření a vypudil ze zátěžových nádrží všechnu vodu, stejně by dál zůstal pod hladinou.

Oficiálně miniponorka v Beringově moři uvízla ve čtvrtek. Podle některých zpráv však visela na osudové kotvě již od středy a první zprávy o její nehodě nedodalo médiím samo námořnictvo, ale příbuzný jednoho z členů posádky.

Pro tu bylo limitujícím faktorem množství vzduchu k dýchání, jehož mělo mít sedm mužů asi na pět dní. Protože však nehoda byla - jak je v kraji při podobných příležitostech zvykem - od začátku až do konce obestřena závojem matoucích informací, do poslední chvíle nebylo jasné, zda muži na palubě jsou odsouzeni k smrti zadušením už v sobotu či až v pondělí.

Vše naštěstí dobře dopadlo: Rusové, poučení přesně pět let starou tragédii ponorky Kursk, požádali celý svět o pomoc. Ta spěchala především ze Spojených států, Japonska a Velké Británie. Osvoboditelem miniponorky Priz se v sobotu brzy ráno stal dálkově ovládaný britský aparát Scorpio. Ten všechna smrtící podmořská pouta přestříhal a ponorka už pak v havarijním režimu dokázala na hladinu vystoupit sama...

Co z této nehody, která naštěstí skončila bez obětí na životech, v tuto chvíli vyplývá? Jak konstatoval vojenský odborník Valerij Litovkin, je vlastně s podivem, co miniponorka v oblasti dělala a kde je podmořské plavidlo, jemuž měla poskytnout cvičnou pomoc. Právě Litovkin v noci z pátku na sobotu posluchačům Rádia Svoboda navíc řekl, že batyskafy tohoto typu by měly fungovat ve dvojicích, aby v podobných případech mohl jeden druhému pomoci. Druhý podmořský aparát z této dvojice je však právě v opravě - a tak v rozporu s předpisy prostě nebyl nasazen. Prostředky typu Scorpionu ruské vojenské námořnictvo ani zmíněných pět let po havárii Kursku prostě nemá.

Liberální média v Rusku si znovu povšimla již tradiční nechuti Vladimira Putina reagovat na podobné události. I ruský prezident si ovšem proti svým zvyklostem přece jen přichvátl: na zvláštním krizovém zasedání v sobotu ráno rozhodl, že do Petropavlovska-Kamčatského odcestuje ministr obrany Sergej Ivanov, který bude záchranné práce osobně řídit. Stalo se tak ovšem až v okamžiku, kdy američtí a britští odborníci prohlásili, že pokud je ponorka v pořádku a posádce bude stačit vzduch, bude záchranná operace téměř jistě úspěšná.

Zatímco posádka se ocitla ve všestranné péči lékařů, přední ruská média uvažují o případných lekcích, která z celého případu vyplynula pro ruskou politickou a armádní špičku. Třeba list Izvěstija upozorňuje na rychlé povolání mezinárodní pomoci. Srovnejme: Spojení s Kurskem se přerušilo 12. srpna 2000 - a ruská strana o zahraniční pomoc, konkrétně norskou, požádala až o týden později. Tentokrát to bylo jinak: Jak prohlásil generál Manilov, Rusům se podařilo prorazit jistou psychologickou bariéru, a to i přesto že staromilcům ze sovětské školy se volný pohyb amerických, japonských a dalších v ruských příbřežních vodách jistě nelíbil a nikdy líbit nebude. Lidské životy by však snad alespoň v některých případech mohly znamenat víc než vojenská tajemství.