Pod rámec česko-německé deklarace
Včerejší vstřícné gesto vlády vůči sudetoněmeckým odpůrcům nacismu bylo tedy oceněno i z německé strany, německý kancléř Gerhard Schröder ho označil za akt politické odvahy a také zahraničně politický mluvčí opoziční CDU ho opatrně pochválil jako krok, který směřuje ke zhojení starých ran. Česká vláda si tedy může formálně připsat bod ve svém pozitivním obrazu u sousedů. Je ovšem otázka, co to celé vlastně znamená.
Především, není úplně zanedbatelná ta skutečnost, že se proti kroku ostře postavil prezident republiky Václav Klaus a opoziční ODS. O něco mírnější k vládnímu kroku byla druhá opoziční strana, KSČM, tradiční odpůrce jakýchkoli vstřícných kroků vůči sudetským Němcům, které jsou obecně v České republice nepopulární. Snad k tomu přispěl fakt, že mezi oceněnými sudetskými Němci bylo také mnoho tehdejších komunistů, kteří se stavěli proti nacismu a nedočkali se za to ani od svých českých souvěrců žádného ocenění.
Politický nesoulad mezi vládou a opozicí gesto, které je beztak opravdu velmi symbolické, docela degraduje. K čemu je takové gesto, když s ním valná část společnosti nesouhlasí, je možné se ptát. Ale budiž, gesto nic neřeší, ničemu neškodí, ani nepomáhá, a je zbytečné strašit, že by snad mohlo otevřít nějaké sporné otázky. Kdo chce, stejně je otevírá, a kdo nechce, neotevírá je vůbec. Na mezistátní a evropské úrovni je otázka poválečného odsunu sudetských Němců z někdejšího Československa nade vší pochybnost uzavřena a snad jen vzájemnou dohodou a vstřícností by bylo možno uvažovat o dalším zmírnění křivd či věcné diskusi na dané téma.
Například je možné rozhodně uvažovat o formálním odstranění některých tzv. Benešových dekretů z českého právního řádu, protože jejich platnost je beztak sporná a v současné době evidentně už neplatí, či spíše, nedá se dle nich provádět žádný právní akt. Jejich symbolické zrušení k některému datu by bylo jistě dalším vstřícným gestem, které by bylo ale také jen formální. Žádným zrušením zákona, jeho vynětím z právního řádu, není možné rušit ty akty, které už podle něj proběhly v minulosti. Zrušení dekretů by jistě nenarušilo výsledky druhé světové války, jak někteří straší, ale pomohlo České republice elegantně se zbavit balastu ve svém právním řádu, aniž by jí to cokoli stálo.
A právě v řadách umírněných českých sociální demokratů se už léta diskutuje možnost takového kroku, nyní tedy vzešla z jejich řad iniciativa, zaměřená přímo na odpůrce nacismu z řad sudetských Němců. Kromě omluvy je jediným reálným krokem vyčlenění finančních prostředků na dokumentaci jejich osudů. To je možné asi opravdu považovat za pozitivní krok.
Jinak se gestem nic nového neotevírá, středeční prohlášení vlády dokonce nejde ani za rámce česko-německé deklarace, na kterou se odvolává prezident a opozice. Jinými slovy, česko-německá deklarace je dokonce v otázce odsunu Němců ještě širší, než středeční prohlášení.
Pro zajímavost zkusme zacitovat z česko-německé deklarace: "Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány. Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Konec citátu z česko-německé deklarace. "
Ve středečním prohlášení vlády se naproti tomu praví: "Vláda České republiky vyjadřuje své hluboké uznání všem osobám z řad někdejších československých občanů, zejména německé národnosti, žijícím před druhou světovou válkou na území dnešní České republiky, které v období druhé světové války zůstaly věrny Československé republice a aktivně se účastnily boje za její osvobození nebo trpěly pod nacistickým terorem. Zároveň vyjadřuje politování nad tím, že se některé z těchto osob nedočkaly po skončení druhé světové války zaslouženého uznání. Tolik ze středečního prohlášení vlády. "
Jak je vidět, jde pouze o vypíchnutí jedné části sudetoněmeckého obyvatelstva, kterému je kromě omluvy adresováno i uznání.
Je to v zásadě gesto nadbytečné, ale zároveň není ani na místě hysterie, že může znamenat poškození zájmů České republiky. Spíše si obě sociálně demokratické vlády, česká i německé, vzájemně zavdaly příčinu k zásluze před dosti tvrdým nadcházejícím předvolebním bojem.
