Světluška Aneta - patronka nevidomých

Host (Aneta Langerová): Tak já nevím. Mě to tak jako ty lidi tak nějak znají pod tou Anetou a to Langerová opravdu je hrozně dlouhé.

Moderátor (Jan Pokorný): A jmenuje se tak kde kdo.

Host (Aneta Langerová): Ne, to ne zase, to mě se to jméno hrozně líbí. To nechci nějak to chválit, ale prostě nemám vlastně proč, to tak nějak spontánně, no. Není to nějaký záměr.

Moderátor (Jan Pokorný): Věci, když se neví proč jsou nejlepší. Ale proč jste si vybrala zrovna projekt nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška, abyste ho svým jménem podpořila?

Host (Aneta Langerová): No tak pro mě to bylo hrozně jednoduchý, což jsem nečekala. Protože opravdu těch nabídek bylo spousta. Bylo spousta benefičních koncertů a benefičních jakoby vystoupení a takovýchhle věcí a vybrat si z toho je opravdu těžké. Ale tady to mi pomohlo v tom, že prostě to je tak, je to hrozně sympatický na první pohled a mě se to zalíbilo prostě úplně od začátku. A tím pádem jsem se o to začala zajímat a jakmile v tom člověk jakoby se do toho vžije, tak už ho to nepustí.

Moderátor (Jan Pokorný): Budete chtít třeba taky vědět na jaké projekty ty vybrané peníze, možná i dnes vybrané půjdou?

Host (Aneta Langerová): Samozřejmě, určitě, protože prostě to je hrozně důležitý, že jo. A já zase vidím jak ta organizace tak nějak jako funguje, jelikož s tím mám trošku dýl už něco společného. Takže tomu i věřím, že to není prostě, že bych se bála o ty peníze. Myslím si, že to půjde tam kam má.

Moderátor (Jan Pokorný): Český rozhlas děkuje. Zkoušela jste, Aneto, třeba jako malá projít kus cesty se zavřenýma očima?

Host (Aneta Langerová): No zkoušela a musím říct, že to pro mě nebylo zrovna příjemné. Ale na druhou stranu zase prostě každý má něco a takový je prostě život, no. Já prostě nemám hrozně ráda, když se takovýhle lidi litujou, protože se litovat nemají. A myslím si, že jsou to, jakoby zase mají o něco víc někde jinde. Jsou to třeba větší osobnosti a mají daleko větší charisma než kde kdo prostě.

Moderátor (Jan Pokorný): Máte mezi svými blízkými, nebo známými někoho s vážným postižením zraku?

Host (Aneta Langerová): To bych musela asi dlouho přemýšlet, protože na první takhle mě nikdo.

Moderátor (Jan Pokorný): Na první dobrou máte, nemáte?

Host (Aneta Langerová): Prosím?

Moderátor (Jan Pokorný): Ne, říkám na první dobrou, když vám tu otázku položím, nemáte.

Host (Aneta Langerová): Ne, ne, ne, nemám takhle ne.

Moderátor (Jan Pokorný): Víte co, posluchači pro něž je tahle sbírka určena možná znají váš hlas. Ale zkuste jim co nejvýstižněji popsat těm nevidomým, kteří nás teď poslouchají, jak vypadáte.

Host (Aneta Langerová): Ježíš Maria. To možná radši ani nechtějte vědět.

Moderátor (Jan Pokorný): Počkejte.

Host (Aneta Langerová): Tak na hlavě mám takový něco, nevím jak to mám nazvat, protože jsem.

Moderátor (Jan Pokorný): Já bych to řekl vlasy, asi.

Host (Aneta Langerová): Vlasy, no dobře, tak vlasy, ale nejsou dlouhé, nejsou úplně krátké a jsou tak jako akorát mě přijdou.

Moderátor (Jan Pokorný): Tady ve předu to máte tak jako lízlé nějakým melírem, koukám.

Host (Aneta Langerová): No tak jako lehce, no takový výkřik. Ale jinak jsem celkem prcek malý a jako to myslím si, že to vůbec nestojí za řeč vlastně. Asi tak. Takže to.

Moderátor (Jan Pokorný): Máte na sobě takovou zelenou bundu, pod ní.

Host (Aneta Langerová): Takový zelený kabátek.

Moderátor (Jan Pokorný): Hnědou mikinu s kapucou. Tak aby tedy posluchači měli dostatečně plastickou představu. Co vlastně vy sama pro Světlušku děláte?

Host (Aneta Langerová): Tak já jsem první, co mě vlastně jako co mě zajímalo hodně je se mezi ty lidi jet podívat. To bylo jako pro mě zásadní.

Moderátor (Jan Pokorný): Kde jste byla?

Host (Aneta Langerová): Byla jsem Rožnov se to jmenuje a je to skoro až u Slovenska, nebo tak já se teda moc neorientuji, ale myslím, že jsme tam jeli hrozně dlouho.

Moderátor (Jan Pokorný): Rožnov pod Radhoštěm.

Host (Aneta Langerová): To je ono, ano. A tam jsem byla právě za těma děckama a bylo to hrozně příjemný. A naprosto upřímně a otevřeně mě to tam strašně bavilo a trochu jsem se toho i bála, ale takže prostě jenom kontakt s nima byl pro mě prvním impulsem, který prostě mi řekl, jo tady to do toho prostě půjdu.

Moderátor (Jan Pokorný): Bylo tam o ně dobře postaráno?

Host (Aneta Langerová): Já si myslím, že určitě. Protože tam jako s nima se tam prostě pracovalo jak opravdu. Já nevím, jak kdyby to nebyli jako postižený děti. Prostě samozřejmě jsou tam nějaká opatření k tomu, ale takový ten základní postoj k nim je, myslím si, na správném místě.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste teď, Aneto, hostem Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, jedné ze stanic Českého rozhlasu. Posloucháte Český rozhlas?

Host (Aneta Langerová): Ano, samozřejmě.

Moderátor (Jan Pokorný): I tenhle Radiožurnál?

Host (Aneta Langerová): Občas. Neříkám, že pořád, ale většinou když takhle jezdíme a cestujeme, tak Český rozhlas je skoro tak nějak jako že všude, nebo všude.

Moderátor (Jan Pokorný): Ano.

Host (Aneta Langerová): Ano, takže.

Moderátor (Jan Pokorný): Vám nic jiného nezbývá.

Host (Aneta Langerová): Ale to ne takhle. To není pravda. Ale samozřejmě jako že někde vypadnou všechny signály, takže se na ten Český rozhlas samozřejmě ne napnem, ale připojíme.

Moderátor (Jan Pokorný): Jste zpěvačka. Odvazujete se při hudbě, kterou hraje třeba Radiožurnál?

Host (Aneta Langerová): No tak já takhle. Já jelikož tu hudbu beru už trošku jinak, než jsem jí brala dřív. A beru jí jako, se snažím do ní trošku hlouběji vidět, tak jako ne že bych se do ní úplně jako odvázala a to nemyslím jako teďka do týhle tý hudby, ale snažím se nad ní spíš přemýšlet jako co je na tom to fajn.

Moderátor (Jan Pokorný): Když byste si zavzpomínala na ten okamžik, když jste poprvé slyšela svojí písničku z rádia. Vzpomenete si? A jaké to bylo?

Host (Aneta Langerová): Vzpomenu. Bylo to teda hrozně šílený, protože jsem měla pocit, že to zazpíval někdo úplně jiný. A hlavně mě dlouho trvalo, než jsem si zvykla na to, že můj hlas zní hrozně jakoby hluboce. A teď takový jako hodně nízko posazený a já prostě na to jako, mě to tak nepřijde, když mluvím. Takže jsem měla chvílema takový hrozně zvláštní pocit z toho, no. Ale zvykla jsem si už.

Moderátor (Jan Pokorný): Jaký vezmete nejspodnější tón? Máte to vyzkoušené?

Host (Aneta Langerová): No takhle jako. Měla jsem vždycky éčko a myslím si, že se to tak nějak ani nezměnilo. Jde to určitě.

Moderátor (Jan Pokorný): Šla byste i do déčka?

Host (Aneta Langerová): I do déčka taky možná, ale už je takový jakože to hodně.

Moderátor (Jan Pokorný): Zkuste to.

Host (Aneta Langerová): To takhle netrefím. To nejsem zas takový hudební to, že bych to.

Moderátor (Jan Pokorný): No já vám nepomůžu, no.

Host (Aneta Langerová): No tak to je špatný, no.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste, Aneto, už po zemětřesení a tehdejších smrtících vlnách tsunami se angažovala v pořádání koncertu na podporu těch obětí. Bude charita nedílnou součástí vaší pěvecké dráhy?

Host (Aneta Langerová): Já si myslím, že pokud má někdo jméno, které může použít pro něco takovéhleho tak si myslím, že to je jedině dobře ho použít a udělat to prostě tím nejlepším způsobem a tak, aby to on sám cítil, jako že je to prostě dobře.

Moderátor (Jan Pokorný): Jste mladá dáma devatenáctiletá. Nezdá se vám, že žijete, přesto že jste mladá, příliš rychle?

Host (Aneta Langerová): Jo tak rychle celkem jo. Ale mě to celkem baví, protože já nevím, já si tak nějak hezky užívám, dělám to, co mě baví. Prostě mám spousta možností kudy se vydat a je to opravdu nádherný pocit.

Moderátor (Jan Pokorný): Zatím vás to tak nesemlelo, že jste si třeba během toho vašeho slavného roku řekla: Tak a dost a stáhnu se zase do ústraní a ať mi dají všichni pokoj.

Host (Aneta Langerová): No já to neberu jako nějaký slavný rok, ale spíš je to o nějaké šanci. A já tu šanci prostě nechci promrhat. A jako samozřejmě není to o tom, že budu pořád někde, což nejsem a taky tak nechci jako vystupovat a tak působit na lidi. Prostě chci mít jenom dobře připravenou práci, kterou potom budu někde ukazovat a budu si prezentovat a budu si za ní stát. To je celý.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak to, že jste v devatenácti letech už takový profesionál?

Host (Aneta Langerová): Já profesionál?

Moderátor (Jan Pokorný): No ne, tak tady to zní. Chci mít jenom svojí práci dobře připravenou.

Host (Aneta Langerová): Já nevím, tak to je tak asi v životě, jsem pochopila. Tak by to mělo být asi určitě, ne?

Moderátor (Jan Pokorný): Mělo by být.

Host (Aneta Langerová): Mělo by být, tak. No ne, já to vím, ale mělo by být a ráda pro to něco udělám.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy si jdete svou cestou. Sklízíte za to spíše uznání, ale ten show byznys má i svoje pravidla. Musela jste se něco z toho učit jakoby až proti svojí vůli? Jestli mi rozumíte.

Host (Aneta Langerová): Upřímně ne. Protože tam jako já jsem byla v takové pozici, že vlastně jsem nemusela ty věci dělat. Já nevím, jako že jsem nemusela, že jsem byla natolik vlastně provařená a jako v uvozovkách slavná, to hrozně nemám ráda, ale je to tak, že jsem prostě nemusela dělat všechno, co mi přišlo pod nos a pod ruku, což byla hrozná výhoda. Protože já si dokážu představit ten život z té druhé strany, kdy se ten člověk prostě šplhá po těch lanech, ale tady to bylo opak a já jsem za to hrozně ráda. Protože tím jsem si mohla určit tu svojí cestu už od začátku.

Moderátor (Jan Pokorný): A máte někoho, řekněme staršího zkušeného, spolehlivého kdo vám v tomhle tom zvláštním světě pomáhá v orientaci?

Host (Aneta Langerová): Zvláštní svět, to zní hezky.

Moderátor (Jan Pokorný): A není to zvláštní svět?

Host (Aneta Langerová): Ale jo, tak je to jiný svět, no.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak v tom jiném světě, abychom se nedostali až na onen svět.

Host (Aneta Langerová): Dobře, to je pravda. Jestli někoho takového mám.

Moderátor (Jan Pokorný): Bratr.

Host (Aneta Langerová): No to určitě. Já jsem se teďka jako z toho profesního nějakého.

Moderátor (Jan Pokorný): Nebo i z toho profesního.

Host (Aneta Langerová): To ani právě že ne. Jako tam moc těch lidí není. Jediný a to je pro mě Michal Hrůza určitě. Protože ten mě tak jako drží za tu nohu a vždycky mi říká. Hele vykašli se na to, prostě nemá to cenu, nestojí ti to za to, můžeš si být úplně někde jinde a budeš z to mít lepší pocit. Takže to je takový člověk, ke kterýmu se hrozně ráda obracím a hlavně mu věřím. A jinak samozřejmě je to moje rodina určitě.

Moderátor (Jan Pokorný): Zní to půvabně, když jste řekla, že vás Hrůza drží za nohu.

Host (Aneta Langerová): Jestli tohle to uslyší, chudák, no.

Moderátor (Jan Pokorný): Četl jsem v nějakém časopise, že vlastně na koncertě vám asistuje celá vaše rodina. Je to pravda?

Host (Aneta Langerová): No je to pravda, no.

Moderátor (Jan Pokorný): A proč nevěříte cizím lidem?

Host (Aneta Langerová): Ale tak jako ono věřit, nevěřit. Ono když je možnost tu svojí rodinu mít kolem sebe tak je to samozřejmě nejlepší a v to jestli věřit cizím lidem, to je hrozně těžký téma, protože na to je potřeba čas a ten já zatím moc nemám. Takže to tak jako zkoumám a určitě je to otázka budoucnosti. Ale ta rodina prostě, co víc si člověk může přát než aby mu pomáhal na pódium táta a prostě pod pódiem viděl ségru s dětma a tak jako je to takový hrozně příjemný. Je to, vytváří to pro mě domácký prostředí, což je hrozně fajn.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste pověstná tím, že odmítáte vystupovat v televizích na playback. Za jakých okolností byste byla ochotna udělat výjimku, pokud vůbec?

Host (Aneta Langerová): To opravdu nevím. To jako kdyby šlo tak maximálně o život a nebo o něco jako trošku jiného než nějaký jakoby byznysové věci. Ale jinak jako mi to opravdu nestojí za žádný peněžitý částky a za žádný takovýhle jako možnosti a to fakt ne. To spíš jako nějaký osobní věci.

Moderátor (Jan Pokorný): Tím, že podporujete a teď se vracím k začátku našeho rozhovoru a to je pro vás možná dobrá zpráva, protože chápete, že náš rozhovor už asi skončí, k tomu, že podporujete projekt Světluška a dneska jste poskytla několik rozhovorů. Baví vás to a nebo je to nutné zlo?

Host (Aneta Langerová): Tady v tom případě je určitě nutné zlo není, ani v jiných případech většinou nebývá, pokud narazím na dobré lidi a ne nějaký jako takový, který mě vůbec neposlouchají. Ale tohle to mi dělá hroznou radost, protože já samozřejmě to naplňuje to, že někomu tady tím způsobem můžu třeba trochu pomoct. A to svoje jméno nevyužívat jenom pro sebe, ale dát ho taky někomu jinému.

Moderátor (Jan Pokorný): Někteří zpěváci vyprávějí strašidelné historiky o zkušenostech s některými bulvárními médii. Máte taky nějakou takovou?

Host (Aneta Langerová): Ale tak to spíš tak jako ze začátku jsem se s tím hodně trápila a teď to prostě házím za hlavu, to nemá cenu. Prostě bulvár je, byl a bude a pokud se s tím člověk nesmíří, tak tady tu práci nemůže dělat. Takže tak nějak.

Moderátor (Jan Pokorný): A ještě, Aneto, abych vás možná trochu rozdurdil, co škola?

Host (Aneta Langerová): Škola, no úplně výborný. Hrozně se tam těším.

Moderátor (Jan Pokorný): S kým sedíte? Ještě jste tam nebyla od začátku roku.

Host (Aneta Langerová): Nebyla jsem tam. Samozřejmě jsem tam byla. Já jsem dodělávala třeťák na začátku září. Ten už mám naštěstí všechen dodělaný a teďka jsem vlastně nastoupila do čtvrťáku v pondělí. Takže je to hrozně zábavná záležitost.

Moderátor (Jan Pokorný): Aha, tak maturitní ročník.

Host (Aneta Langerová): Maturitní ročník, no. To bude asi ještě hodně zajímavé.

Moderátor (Jan Pokorný): To mi řekněte, k čemu je takové hvězdě pop musik maturita?

Host (Aneta Langerová): Jo tak hvězda nehvězda taky hvězdy padají a hvězdy někam mizí a tak a jako necítím se zrovna jako hvězda. Ráda bych tý hvězdy a ani ne tak tý hvězdy, ale prostě dobrého člověka, který umí zpívat, tak toho bych ráda docílila. Ale taky se to nemusí povést a nechci skončit někde jinde.

Moderátor (Jan Pokorný): A vy si dovede představit, že byste se živila jinak než zpěvem?

Host (Aneta Langerová): Ne. Ne, ale pokud nebudu mít jinou možnost, tak samozřejmě si to budu muset dokázat představit.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního pořadu O kom se mluví byla zpěvačka Aneta Langerová, která podporuje projekt nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. Nejenom za tu podporu vám děkuju. Na shledanou.

Host (Aneta Langerová): Neschle, děkuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem byla zpěvačka Aneta Langerová. Telefonní čísla 221 552 155 a 221 552 255. Těšíme se na vaše telefonické ohlasy. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den. Tady je Vybíralová, Plzeň. Já bych chtěla pozdravit Anetku a říci, že jí velice obdivuju, že přes její mládí má velice vyhraněný a správný životní postoj. Přeju jí jednak, aby byla úspěšná ve studiu a aby byla i úspěšná ve svém dalším životě a aby jí nesemlel tvrdý svět show byznysu. Hodně štěstí Anetko.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky paní Vybíralová, na slyšenou. Dobrý den.

Názor posluchače: Kulhavý Praha, dobrý den. No kdysi dávno tomu mnoho let jsem nakoukl do té branže, co Anetka dělá takže vím trošičku, o čem mluví. To, co říkala, když to splní, bude světová a navíc, takovýhle rozhovory určitě jsou plusem, notabene když to dělá inteligentní moderátor. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Dobrý den, další prosím. Tak tudy cesta nevede. Zkusíme tedy objížďku přes druhé telefonní číslo a to věru už není anonce dalšího motoristického pořadu, který nás čeká po třinácté hodině, ale slovní hříčka, kterou se dostáváme k dalšímu telefonujícímu posluchači. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, u telefonu Roman z Děčína. Já bych přál naší kultuře víc takových osobností jako je Anetka a míň těch jepic, který se tam pohybujou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky, děkujeme za telefonát. Další prosím, tady je Radiožurnál. Poslouchali jste rozhovor se zpěvačkou Anetou Langerovou. Máte slovo.

Názor posluchače: Háková, dobrý den. Mám radost, že existují takovýhle mladí lidé ještě na světě a udělalo mi to takovou obrovskou radost rozhovor vás s ní, že nevíte ani jak. Děkuji na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Potěšení je i na naší straně. Mějte se hezky. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Petr Dejl. Já jsem jenom krátce chtěl vyjádřit to, že jsem strašně rád, že Anetka zůstala taková, jaká je a znám jí osobně a jsem moc rád, že se nemění. Je to od ní báječný. Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za telefonát. Haló, další prosím.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Alena Kuldová. Já vás poslouchám často a všem vám přeji všechno nejlepší ve vysílání, jste číslo jedna.

Moderátor (Jan Pokorný): Ano Český rozhlas 1-Radiožurnál.

Názor posluchače: Aneta je výborná a skvělá zpěvačka a přeju jí více takových desek jako měla předtím. Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. Vítejte ve vysílání Radiožurnálu v pořadu, O kom se mluví a povídejte, dobrý den.

Názor posluchače: Tak já zdravím Anetu Langerovou. Máme jí všichni moc rádi celá rodina, ale to, co říkali předřečníci, s tím naprosto souhlasím. Ale mám takovou maličkou připomínku. Já volám ze Strakonic a tady děvčata po městě chodí s tou Světluškou a že možná jste mohli vysílat ten rozhovor s Anetkou včera, že třeba máme trošičku už, říkáme si, na co to dáváme, aby to tak opravdu bylo. Aby ty peníze se dostaly kam mají a ona to dneska tak krásně vysvětlila, že skutečně teď jdu do města, jestli děvčata potkám, tak samozřejmě si koupím.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak to nás těší.

Názor posluchače: Je to škoda, že možná ten rozhovor mohl běžet včera a že by to mělo ještě větší úspěch. Ale moc jí zdravím a držím jí palce. Je ohromná.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme, hezký den. A předposlední telefonát.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Vlček Liberec. Já jsem chtěl říct jenom malinko, protože tý chvály už bylo tolik, ale myslím, že oprávněně, že je málo zpěvaček našich zpívá tak skvěle, že i po půl roce poslouchání těch písniček nám běhá mráz po zádech. To je vše, děkuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. A závěrečný telefonát. Nasloucháme vám.

Názor posluchače: Dobrý den. Tady je posluchačka Alena. Chtěla bych hrozně poděkovat Anetě za její přístup k nemocným dětem a vlastně ke všem lidem, protože mnozí politici by se mohli od ní učit.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za váš příspěvek do vysílání. Hezký den. Připomínám, že hostem pořadu O kom se mluví, v jehož závěru se právě ocitáme, byla zpěvačka Aneta Langerová, která se stala patronkou projektu Světluška, který pomáhá zejména nevidomým dětem a lidem s těžkým postižením zraku a který pořádá nadační fond Českého rozhlasu. Jan Pokorný přeje dobrý poslech u dalších programů Českého rozhlasu 1.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.