Poborský a Hřebík
Kdo ví, co se teď honí hlavou hráčům Sparty, nejbohatšího klubu české fotbalové ligy. Z jedné strany je zřejmě mrzí, že přišli o kapitána, se kterým pravděpodobně společně kritizovali svého trenéra. Současně jim ale nejspíše došlo, že jsou placeni za práci, a za organizaci práce že je placen trenér.
Vyřazení hvězdy, která před trenérem neměla respekt, včera kritizovali například Jiří Jarošík či Vladimír Vízek, tedy fotbalisté. Trenéři naopak mají pro takový krok vesměs pochopení. Povšimli si, že hra Sparty nemá tvář a hráči že zjevně nehráli, co po nich chtěl trenér. Není podstatné, zda je hra nebavila, anebo trucovali v naději, že se tak trenéra zbaví, jak tomu většinou po sérii špatných výsledků bývá. Důležité je, že za slušnou mzdu odváděli mizernou práci. Když se Poborský vzdával kapitánské pásky, řekl, že to týmu možná prospěje. Totéž si myslí vedení Sparty, které ho následně odvolalo z mužstva. Hráči dostali na srozuměnou, že každý je nahraditelný, a do dalších zápasů budou nastupovat s vědomím, že o dobře placenou práci mohou přijít. To může být silnější motivace než potlesk za vítězství.
I Karlu Poborskému ovšem může vyhazov z klubu, ve kterém se přestal cítit dobře, prospět. S čistou hlavou se soustředí na reprezentaci, ve které určitě bude chtít dokázat svou kvalitu. Nejzajímavější ale bude sledovat, jak se neobvyklé důvěry svého zaměstnavatele zhostí trenér Hřebík. I on má motivaci předvést, že jeho někdejší úspěchy se Spartou nebyly náhodné. Jeho úspěch by určitě ocenili trenéři, kteří v naší lize neznají dne ani hodiny. A konečně - uspěje-li, bude pikantní sledovat, jak ho budou oslavovat fanoušci, kteří mu dnes nemohou přijít na jméno. Poborského vyhazov zkrátka ještě může být příběhem s dobrým koncem.
