Hospodaření s lesy v národním parku Šumava
Kde se kácí les, lítají třísky. Když se ovšem les nekácí, může to být ještě horší a kůrovec žere dál, říkají kritici hospodaření v národním parku Šumava. V posledních týdnech se k nim přidali i někteří politici včetně prezidenta republiky. Společně vyzývají správu parku, aby změnila své stanovisko a začala kácet v oblastech, které těžce kůrovec poškodil. V těchto místech totiž správa parku odmítá zasahovat a nechává přírodu, ať si poradí sama.
Lubomír Smatana: Málokde v republice přitahují suché pahýly takovou pozornost, jako na Šumavě, a málokterý pařez vyvolává tak silné vášně. Šumivé smrky vypadají jako sežehlé ohněm, kývají se ve větru a při zimních poryvech padají. Kmeny zůstávají ležet jeden přes druhý a nikdo je neodváží. Tady vzniká divočina, říká náměstek ředitele národního parku Jiří Málek.
Jiří Málek: Uznáváme, části populace se to nelíbí, ale je to ten přírodní proces a cílenou péčí zlepšujeme, a nebo zde zachováváme ten statut.
Lubomír Smatana: Podle statutu je cílem národního parku zlepšit životní prostředí na Šumavě. Tyto procesy jsou pak prostředkem. S touto myšlenkou ale zásadně nesouhlasí Jiří Štych, povoláním obchodník se dřevem a nejhlasitější odpůrce.
Jiří Štych: Já tohleto vnímám jako poškození životního prostředí. Před měsícem tady byli senátoři, kromě jedné senátorky byli z toho všichni vyjevení a všichni to vnímají.
Lubomír Smatana: Lesník Jiří Štych je přesvědčený, že samovolné procesy povedou k zániku Šumavy a proto vodí politiky do národního parku na procházky pravidelně. Naposledy přivedl do lesa poslance Miroslava Beneše.
Miroslav Beneš: Nechci, aby se rozšiřovaly lokality, kde jsou mrtvé stromy jenom proto, že někdo chce studovat, jak se bude to vyvíjet v budoucnu.
Lubomír Smatana: Miroslav Beneš má Šumavu rád, a proto se dalšího šíření mrtvého lesa bojí. Podle lesaznalců se ale poslanec bát nemusí. Mrtvý les je mýtus, říká Jan Farkač, který přednáší na lesnické fakultě.
Jan Farkač: To mrtvý les není, chybějí prostě jen vršky zelených stromů, takže pohledově možná se to tak zdá, ale jsou tu zachovaný zbytky různých biotopů, který můžou vyživovat a přežívání těch druhů, které tam běžně jsou.
Lubomír Smatana: Odbornou diskusi ale na Šumavě už zřejmě nikdo nepotřebuje. Vyplývá to ze slov bývalého ministra životního prostředí a dalšího kritika, Miloše Kužvarta.
Miloš Kužvart: Tady se bavíme v kontextu politickém, to znamená, jakým způsobem jsou tady zajištěny ty základní funkce, které má mít národní park a toto je bohužel tedy karikatura národního parku.
Lubomír Smatana: Miloš Kužvart zkrátka odmítá přístup správy národního parku a neshodne se ani se současným vedením Ministerstva. Tomu totiž samovolné procesy na Šumavě nevadí, říká náměstek ministra František Pojer.
František Pojer: Lesníci by možná uměli, ten les se uměl zamést, ale pokud je to národní park, znovu to opakuji, tak ty procesy tady jsou ideálně nastartované, s tím, že to není krásný, tedy na první pohled.
Lubomír Smatana: Možná tady je ten zakopaný pes. Suchý les je nemocný a naše společnost zkrátka nemá nemocné a ošklivé příliš ráda. A politici chtějí lidem ukazovat jenom samé krásné a příjemné věci.
Jiří Štych: Zeptejte se těch lidí, jestli to považují za příjemnost, jak to tady vypadá. Zeptejte se jich normálně, udělejte to.
Lubomír Smatana: Jak na vás působí suchý les tady na Březníku?
Projev obyvatel: Je to velmi nezvyklý pohled, zvláštní.
Mně se to i líbí, zdá se mi, že jsem to nikde v takovém rozsahu neviděla.
Tohleto, co se tady povedlo, nebo povede, tím nezásahem myslím, že by ti lesníci dokázali udělat ještě s tím, že by si na to prostě najali.
No, ono to samozřejmě nevypadá, abych pravdu řekl, ty suchý stromy, ale myslím, že taková kalamita už tady byla mnohasetkrát za posledních tisíc let.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
