Co říká 17. listopad dvacetiletým?

Host (Vanda Kašová): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Které v roce 1989 byly 4 roky a také její o rok mladší bratr Pavel Kaše, který studuje nultý ročník Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Host (Pavel Kaše): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte nějakou vlastní vzpomínku na listopad 1989. Vando, vy jste starší.

Host (Vanda Kašová): Já mám dokonce jednu z prvních vzpomínek vůbec, kdy jsme byli s tatínkem a s Pavlem na Václavském náměstí. Nevím přesně, co to bylo za den, ale někdy tak na ten podzim 89 a vím, že jsme měli klíče a zvonili jsme.

Moderátor (Vladimír Kroc): To se vám asi líbilo, ne?

Host (Vanda Kašová): No určitě, určitě a měli jsme trikolory, to si pamatuji a placky Občanského fóra a tatínek nám říkal, že tam dole mluví pan Václav Havel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pavle, vám byli 3 roky. Vy si to pamatujete?

Host (Pavel Kaše): No tak matně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Z vyprávění možná. Ptala jste se, Vando, jako pětiletá, co to je, proč to je, proč tolik lidí a kdo to je Václav Havel?

Host (Vanda Kašová): Já myslím, že jsem se asi ptala, ale nicméně si nepamatuji odpovědi. Vím, že mi říkali, že všichni komunisti půjdou do vězení.

Moderátor (Vladimír Kroc): A mělo se tak stát?

Host (Vanda Kašová): Já myslím, že se tak stát mělo minimálně na těch vyšších funkcích a tak se snad i stalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nejde snad ani o vězení, spíš jestli třeba teď se diskutuje o zákazu propagace komunismu. Co si o tom myslíte?

Host (Vanda Kašová): Já myslím, že jestli se to mělo udělat, tak se to mělo udělat těsně po listopadu 89. Nicméně si dovedu představit, že i dneska by to mohli brát lidi, kterým ten režim ublížil jako určitou formu satisfakce a pak by se to asi stát mělo.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kdybyste vy měla odpovědět ano či ne.

Host (Vanda Kašová): Tak ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co si o tom myslí Pavel o zákazu propagace komunismu?

Host (Pavel Kaše): Já jsem včera mluvil se sestrou o tom, že jak se teďko mluví o tom, že by se mělo vyměnit to slovo Komunistická strana v jejich názvu, tak že je to úplně jedno, že jsou tam furt ty samí lidi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vám o tom datu 17. listopad utkvělo ze školy, Pavle?

Host (Pavel Kaše): Ze školy? Ze školy mi o tom utkvělo, že to byla revoluce kdy jsme se zbavili komunismu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkávalo se sametová revoluce. Vybaví se vám ještě ten název? Víte proč?

Host (Vanda Kašová): Protože proběhla poměrně bez násilných střetů.

Moderátor (Vladimír Kroc): A zdá se vám, že jste se o tom roku 1989 a o tom, co tady bylo předtím učili ve škole dost?

Host (Pavel Kaše): Já myslím, že moc ne. Moc jsme to neprobírali.

Host (Vanda Kašová): Já jsem taky na střední škole došla nejdál ke konci druhé světové války. Potom se o tom mluvilo trochu v roce na vysoké škole, ale tak on o tom v podstatě do dneška málo kdo, co ví, nebo co aspoň já mám informace třeba z tisku, tak se pořád ještě dohadujou jak se to vlastně mohlo stát. Takže asi těžko se o tom vykládá lidem, který o tom pořádně sami nevědi.

Moderátor (Vladimír Kroc): A ptali jste se na to doma? Zajímalo vás to, nebo je to pro vás už přeci jenom vzdálená minulost?

Host (Vanda Kašová): No já myslím, že jsme se určitě ptali, protože to je první velká událost, která se stala během našeho života a je to událost tak zásadní, že je prostě potřeba o ní vědět.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nechci vás teď zkoušet, ale víte, proč vyšli studenti v roce 1989 do ulic zrovna toho 17. listopadu?

Host (Vanda Kašová): To bylo nějaké výročí protektorátního období. Nějaké zavření vysokých škol.

Moderátor (Vladimír Kroc): To byl 17. listopad let 1939, máte pravdu, kdy byly zavřené vysoké školy. Vy už oba svým způsobem studujete na vysoké škole, i když Pavel je zatím v tom nultém ročníku. Dovedete si to představit, že by vám ze dne na den zavřeli vysokou školu? Že byste nesměli dál studovat?

Host (Pavel Kaše): Dost dobře nedovedu a nedovedu si taky představit tu obrovskou zodpovědnost, kterou na sebe tenkrát ty studenti vzali, že by si to vzali i moji spolužáci.

Moderátor (Vladimír Kroc): A víte, kdo to byl Jan Opletal? Určitě chodíte tady Opletalovou ulicí.

Host (Vanda Kašová): To byl člověk, který byl zastřelený při studentských protestech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte pravdu, je to student lékařství. Zemřel 11. listopadu a potom vlastně následovaly všechny ty události. Takže je vidět, že máte takové to základní povědomí o těch historických souvislostech. Když se o tom bavíte s vrstevníky, s kamarády máte dojem, že také se orientují, že vědí, o co jde, o co šlo tehdy?

Host (Vanda Kašová): No tak v kolektivu, ve kterém já se pohybuji, to znamená vysokoškolské prostředí určitě ano. Já speciálně, že kolem mě jsou studenti politologie a sociologie, tak ty se o to zajímají hodně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy ale asi nejste typická dvacetiletá dívka. Máte dojem, že lidi v tom věku kolem dvaceti let zajímá třeba aktuální politika?

Host (Vanda Kašová): Já myslím, že moc ne, protože jakoby se ty problémy pořád opakují. Je taková dost monotónní, myslím, že daleko víc se zajímají o světové problémy než o českou politickou scénu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jakou zkušenost má Pavel?

Host (Pavel Kaše): Já mám ten samý pocit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy si přivyděláváte jako brigádník na baru. Tam asi občas dojde na přetřes politika, nebo ne?

Host (Pavel Kaše): No čekal jsem, že právě že k tomu dojde, ale ani tolikrát ne. Většinou se tam řeší takový ty sporty a tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tušíte, kdo to byl Milouš Jakeš, když se zase vracíme do té minulosti?

Host (Pavel Kaše): Slyšel jsem jeho projev na CD a vím, že byli slavní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pobavilo vás to?

Host (Pavel Kaše): Pobavilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): A Vando?

Host (Vanda Kašová): Taky jsem ho slyšela a tuším, že to byl první tajemník.

Moderátor (Vladimír Kroc): Generální tajemník ústředního výboru KSČ, tedy z toho roku 1989. Kolik jazyků ovládáte?

Host (Vanda Kašová): Já jsem se učila 3 a mluvím dobře anglicky.

Host (Pavel Kaše): A já jsem schopnej se domluvit anglicky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vás k tomu vedlo, že jste se rozhodli studovat jazyk?

Host (Vanda Kašová): No ze začátku hlavně rodiče, kteří nás už odmalička hlásili na kurzy a potom i zájem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vás do toho nemuseli příliš nutit rodiče.

Host (Vanda Kašová): Ne, určitě ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Rozumíte slovenštině?

Host (Pavel Kaše): Rozumíme.

Host (Vanda Kašová): Bez problémů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže bez problémů můžete se podívat na nějaký pořad, film. A dovedete si představit, že byste šli do kina na třeba zahraniční film, který byl dabován ve slovenštině jako je to běžné právě na Slovensku v češtině?

Host (Vanda Kašová): Já bych s tím asi problém neměla, ale třeba vím, že naše patnáctiletá sestřenice už slovensky nerozumí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co si myslíte o tom, že se rozdělilo bývalé Československo a federace se rozpadla?

Host (Vanda Kašová): No pokud si tak přáli obě strany, tak je v pořádku, že se to stalo a že to proběhlo bez nějakých konfliktů, že byli schopní se dohodnout je určitě dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říká Vanda. Pavel souhlasí?

Host (Pavel Kaše): Já souhlasím, já vždycky souhlasím.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je docela vzácné v tom sourozeneckém vztahu. Vždycky s vámi Vando, takhle Pavel souhlasí?

Host (Vanda Kašová): To určitě ne, ale myslím, že v těch zásadních otázkách jo. To je určitě dáno i výchovou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Rád musí souhlasit. Když se vrátíme ještě k těm věcem, které souvisely s tou dobou před listopadem 89. Co to je pionýr, Pavle?

Host (Pavel Kaše): Pionýr byl spolek, kterým Komunistická strana vychovávala svojí mládež, něco jako skaut si to představuji. Akorát, že je vedli ke svým politickým cílům.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pokud vím, tak pionýr stále ještě existuje jako organizace, máte pravdu. Následovalo potom socialistický svaz mládeže. Kdyby vás někdo nutil do toho členství, jak byste se na to dívali?

Host (Vanda Kašová): Cokoliv do čeho mě někdo nutí je špatně už od zásady, takže já doufám, že bysme se tomu dovedli nějak vyhnout.

Moderátor (Vladimír Kroc): Věděli byste, co to bývaly takzvané bony?

Host (Pavel Kaše): Platidlo v Tuzexech.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co to byl Tuzex?

Host (Pavel Kaše): Tuzex byl obchod.

Host (Vanda Kašová): Kde se dalo něco koupit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže je vidět, že tu dobu, vy to nemůžete pamatovat, takže vám to dobře rodiče tohle to vyprávěli. Dovedete si představit, že byste třeba stáli frontu na džíny?

Host (Vanda Kašová): Tak ono by nám asi nic jiného nezbylo, kdyby jsme se narodili o trochu dřív a dneska mě to připadá jako scifi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Byli jste někdy u Balatonu?

Host (Pavel Kaše): Nebyli nikdy.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kam jezdíváte nejčastěji na dovolenou? Jezdíváte ještě s rodinou?

Host (Pavel Kaše): No v posledních pěti letech už jsme asi nebyli, ale byli jsme asi nejvíc krát, dvakrát jsme byli s rodinou v Řecku.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kdyby třeba jste měli možnost jenom toho Balatonu a možná ještě Baltského moře? Poznávali byste víc Českou republiku? Jaká je to pro vás představa, že byste museli žádat třeba o výjezdní doložku. Je to, to je zase věc, o které víte, co to bylo?

Host (Vanda Kašová): Víme a já myslím, že stejná odpověď jako před chvílí. Prostě by nic jiného nezbylo tak jako se chovala generace našich rodičů, tak bychom se chovali pravděpodobně i my.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jak byste to charakterizovali? Jak se ta generace před vámi chovala? To je těžká otázka.

Host (Vanda Kašová): Těžká otázka, protože jsme to nezažili, protože je to to, co my známe z vyprávění.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proto jsme vás taky pozvali do tohoto pořadu.

Host (Vanda Kašová): Určitě je to trochu zkreslené takhle zpětně. Mluví se o mlčící většině. Na druhou stranu si dovedu představit, že pod hrozbou toho, že děti nebudou studovat, nebo nějakých osobních trestů se prostě člověk nedokáže přinutit, nebo pokud by šlo jenom o něj tak možná, ale musíme myslet na celou rodinu tak je hrozně těžké něco dělat, nějak reagovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pavle, chcete k tomu něco dodat?

Host (Pavel Kaše): Já zase souhlasím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zase vím, že je to složitá otázka, ale jak byste se pokusili odpovědět na to, co vlastně nám ten 17. listopad 1989 přinesl? Jste rádi, že žijete v kapitalismu, jestli se to tak dá říci?

Host (Pavel Kaše): Přinesl nám právě ten kapitalismus. Já jsem rád, že v něm žiju. Podle toho, co slyším, co tu bylo předtím, jsem rád, že mi to teďko přijde jako scifi.

Host (Vanda Kašová): Na druhou stranu, já mám spolužáka, který tvrdí, že se měl narodit o 20 let dřív, protože by měl proti čemu bojovat. Že dneska necítí smysl v životě, nebo něco jakoby tu protikladnou vysloveně negativní sílu a že před 20 lety by měl motiv nějaký.

Moderátor (Vladimír Kroc): A teď není za co se brát, za co bojovat? Určitě stále v životě něco takového je, ne?

Host (Vanda Kašová): To rozhodně, ale tady bylo to vždy přítomný zlo, myslím, proti kterému se člověk mohl postavit a nějak se proti němu vyhranit.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co je teď třeba v současné době. Dovedete si představit, že by bylo něco takového, co by vás nadzvedlo, abyste za to šli demonstrovat do ulic?

Host (Vanda Kašová): No tak asi určitě, určitě všechno co se děje bezprávně, nebo něco, co ubližuje někomu jinému tak to je vždycky špatně. Tak myslím, že určitě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pavle?

Host (Pavel Kaše): No my taky myslím, pokud by se dělo nějaké bezpráví, ale zásah proti technařům na Tachovsku mě k tomu nedonutil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Z čeho vůbec čerpáte informace o tom, co se kolem vás děje? Čtete noviny? Posloucháte rozhlas, díváte se na televizi, na zpravodajství, nebo vy čerpáte ty informace z internetu? Popřípadě jenom tak pasivně, co se k vám dostane.

Host (Pavel Kaše): Tak já myslím, že sledujeme zprávy a občas přečtu noviny, ne pravidelně, ale občas.

Host (Vanda Kašová): No já se snažím pravidelně aspoň třikrát do týdne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte jasno o tom, co z vás bude až dostudujete, Vando?

Host (Vanda Kašová): Tak náš pan děkan říká, že odborníci na principy bude náš ročník. Ale jinak vidím svojí budoucnost asi někde v kultuře, management kultury, produkce, tak něco.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pavel před sebou má ještě vlastně celou vysokou školu ekonomickou, co by rád dělal potom?

Host (Pavel Kaše): No dostal bych se rád na nějakou manažerskou pozici ohledně gastronomie.

Moderátor (Vladimír Kroc): V čem, pokud jsou nějaké obavy, v čem tkví vaše obavy o budoucnost? A nebo se do ní díváte s čirým optimismem?

Host (Vanda Kašová): No tak optimismus je vždycky na místě, ale kromě toho určitě budou problémy třeba s uplatněním, s hledáním třeba prvního zaměstnání, i s bydlením určitě. Určitě budou problémy, ale.

Moderátor (Vladimír Kroc): A máte dojem, že to třeba před těma dvaceti lety najít si práci, najít bydlení bylo jednodušší a nebo je to jednodušší teď?

Host (Vanda Kašová): Co jsem slyšela, tak to bylo jednodušší, jste prostě dostali umístěnky a šli jste.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jak to vidí Pavel? Má z něčeho strach anebo to vidí dobře všechno?

Host (Pavel Kaše): Já zatím do budoucnosti hledím s optimismem svých devatenácti let.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ať vám to vydrží. Jsem rád, že jste připomenul svůj věk, protože proto jsme vlastně pozvali dva mladé lidi, abychom se pokusili vyzvědět jak vy vidíte tu dobu před 16 lety a také tu, kterou žijeme a kterou žít budeme. Našimi hosty v pořadu O kom se mluví dnes byl Pavel Kaše a jeho sestra Vanda Kašová, oba studenti, oba ve věku 19 let, 20 let. Ať se vám daří a díky, mějte se hezky. Na shledanou.

Host (Pavel Kaše): Děkujeme, na shledanou.

Host (Vanda Kašová): Děkujeme na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak, tak. Dnes spíš než O kom, O čem se mluví o 17. listopadu. Hosty byli dva náhodně vybraní studenti Vanda Kašová a její bratr Pavel Kaše, věk 19, 20 let. Zkoušeli jsme sondovat, co vědí o roce 1989 a hlavně jak vidí naší nedávnou minulost. Třeba to ve vás něco vyvolalo a tak se teď ke slyšenému můžete vyjádřit. Stačí zavolat do studia Radiožurnálu. Číslo možná znáte 221 552 155, nebo 221 552 255. Haló, kdo je tam?

Názor posluchače: Surovec, dobrý den. Víte, já bych chtěl tyto mladé lidi varovat před naivitou o sametové revoluci a o tom, kdo jsou komunisti, protože komunisti jsou všeho schopní. Já jsem v roce 85, když Gorbačov mluvil asi 3 hodiny se západníma novinářema, upozornil komunisty. Soudruzi je s váma konec, Míša s váma zavrtí. Pak, když byli padesátiny Václav Havla, tak vyšel v Rudém právu blahopřání Václavu, myslím, že to bylo to jméno z té jeho knihy a jeho fotka. Pak došla sametová revoluce, kterou věděli komunisti, že je s nima konec, tak udělal mrtvého studenta Růžička, Zivčák alias Růžička. Čili tato sametová revoluce měla vyprovokovat komunisty, aby se dostali moci. Když se dneska podíváte do vedoucích funkcí ve státní správě, u policie, na státním zastupitelství, u soudu jsou ve vedoucích místech komunisti. A jestliže se dneska proti těmto komunistům, proti jejich trestné činnosti veřejně ozvete, tak půjdete do vězení, viz můj případ kdy jsem prohlásil, že obecní zastupitelstvo je složeno z blbců, zlodějů a podvodníků, kdy rozkrádají sedmdesát až sto miliónů korun ze státního rozpočtu k soudu. A pojďte se podívat na případ Vladimíra Hlučína. Toto je práce dnešních komunistů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já myslím, pane Surovče, že vám dobře rozumíme, ale mám obavu, že váš příběh je dost dlouhý na to, nebo možná příliš dlouhý, abychom mohli pustit ještě ke slovu další posluchače. Takže děkujeme za to, že jste zavolal. Rádi jsme vás vyslechli, ale dejme teď už prostor dalšímu volajícímu. Dobrý den.

Názor posluchače: Melichar, Ústí nad Labem, dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pane Melichare, máte slovo.

Názor posluchače: Tam i ten pán přede mnou i vy jste v pořadu jste vlastně mluvili o zákazu KSČM.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tam byla otázka, jestli je vhodné zakázat propagaci komunismu.

Názor posluchače: A jenomže ta strana má potencionálně milión voličů. Co s nima uděláme? Je byť taky zakážeme, nebo jako co? Já si myslím, že ten zákon, myslím si, nejsem teda právník, ale myslím si, že ten zákon je v kolizi s ústavou, protože ústava mě jako občanovi zaručuje právo volit vlastně koho chci a tohle vlastně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takový zákon neexistuje, jenom aby bylo jasno. Tam byla otázka, jestli je vhodné přemýšlet o zákazu, protože vznikla jistá petice, ale myslím si, že teď není prostor, abychom to probírali. Děkujeme, že jste zavolal. Máme dalšího posluchače, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Růžičková Zdena.

Moderátor (Vladimír Kroc): Posluchačka, promiňte, paní Růžičková máte slovo.

Názor posluchače: Nic se neděje. Já jsem jenom chtěla říct, že mládí je opravdu velice naivní. Já vůbec.

Moderátor (Vladimír Kroc): Byli jsme jiní?

Názor posluchače: Nebyli jsme jiní, taky jsme si to v šedesátém osmém představovali jinak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Patří to k mládí naivita.

Názor posluchače: Patří to k tomu mládí, ale vždycky říkám, mládí má právo na blbost, ale víte, oni by měli dávat moc veliký pozor, protože nejenom komunismus je špatný, ale ona i špatná demokracie je špatná, jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): V čem je podle vás špatná demokracie?

Názor posluchače: V čem je špatná demokracie? Podívejte se, i komunismus i demokracii dělají lidi. Když to vedou špatný lidi, tak je to špatný a když to vedou dobrý lidi, tak je to dobrý. Podívejte se jak je nenasytná, neřeknu vláda, to bych asi špatně říkala, ale jak jsou nenasytní ty státní úředníci, ta hrozná korupce, vždyť to všechno znevažuje všechno to, co lidi čekali. Vždyť jako já nevím, oni řeknou, že není za co bojovat. Pořád je za co bojovat, ale vždycky když se někdo za něco bojuje, tak člověk vlastně nese svojí osobní zodpovědnost a takový nějaký riziko, protože jak říkal ten pán opravdu, prostě může prostě být zavřený úplně za něco jiného, ale vždycky to bude za politiku, protože někomu šlápnul na kuří oko, jo. Takže asi jako takhle, jo. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, děkujeme, nashledanou. Hezký den. Bude čas tedy na poslední dva telefonáty, budou dva tedy. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo pak volá, prosím.

Názor posluchače: Slíva Zdeněk, Ostrava. Já na rozdíl od toho pana Surovce, nebo od těch několika předřečníků jsem proti těm komunistům trošku aspoň bojoval. Dá se to dokladovat knížkou od Charta 77, kde jsem se připojil sice trošku pozdější svůj podpis. A právě proto, když se kdesi bavilo o zrušení KSČ, nebo propagaci, když to říkal Petr Cibulka, tak to v roce 90 se tomu smáli, hlavně z ODS bývalí soudruzi. A dneska když z jejich strany vyjde návrh na zrušení KSČ kdy opravdu ti velcí soudruzi přešli většinou k ptákům modrým, že jo, pan Tlustý, Kočárník a tak dále, to jejich vedení celé je polovina bolševiků a těch vysokých a zůstali v tom KSČ opravdu takoví ti malí bolševičtí, teda funkcionáři ne, obyčejní platiči a dneska se baví o zrušení KSČ je prostě směšné. Měli by si to lidé uvědomit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, děkujeme, na shledanou. A závěrečný telefonát, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je pan Vinětický. Prosím vás, celá věc je podvod.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vy máte konkrétně na mysli?

Názor posluchače: Komunisti v podstatě jsou jak se říká do blázince, protože my nejdřív jim to neslo a teď budou zase dělat kapitalisty. Jsou spojení s KGB, ty Karlovy Vary to je všechno STB, KGB a tak dále, jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, děkujeme, že jste zavolal.

Názor posluchače: Je to podvod a Havel je jak se říká slaboch, protože to měl dovést do konce. Sice byl disident, ale nedokončil to, aby tahle ta lumpárna za 16 let nebyla zase v parlamentu a dokonce i v evropským. Je to podvod a sprostota.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je mi líto, že vás náš pořad natolik rozrušil, ale budeme se muset rozloučit. Děkujeme i za váš telefonát. Pěkné sváteční odpoledne vám přeje Vladimír Kroc. Na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.