Rovná daň

V dlouhodobém výhledu ale lze čekat dramatický zápas - jak o první příčku, tak o celkové složení sněmovny. A zde ODS trpí dokonce určitým skluzem za levicí. Mezi fakta, opravňující vyslovit tuto hypotézu, patří výsledek dalšího průzkumu. Tentokrát z dílny Factum Invenio a se zaměřením na otázku rovné daně. Ani ne polovina dotázaných ví, co vlastně tento pojem znamená. Hlavně ale skupina těch, kteří s jejím zavedením v České republice souhlasí, je nejmenší. Pouze každého čtvrtého respondenta tato myšlenka nadchla, zato její odpůrců je až 38 procent a téměř stejně velký podíl představují ti, kteří si na otázku odpovědět netroufli.

Ať už je rovná daň zázračným lékem nebo vynálezem zkázy, a o tom lze vést jiné dlouhé debaty, míra společenského povědomí o tomto tématu se pohybuje proklatě nízko. Alespoň vycházeje z toho, že šlo po dlouhé měsíce o jeden z hlavních a nejčastěji zmiňovaných programových bodů ODS. Tím víc, že nebylo nutné operovat příklady z nějakých exotických zemí s odlišně strukturovanou ekonomikou a svéráznými tradicemi, ale že se tento koncept už pár let uplatňuje na sousedním Slovensku.

Byť vyhodnocení dlouhodobého dopadu na tamější společnost a ekonomiku je v chumlu všech reforem a jejich důsledků možná ještě předčasné, už dneska lze lehce spočítat, že se po daňové reformě neulevilo pouze horním deseti tisícům, ale téměř všem a to mimo jiné díky znatelnému posunu nezdanitelného minima. Počet těch, kteří místo malých daní z příjmů neplatí žádné, tedy vzrostl. A to v řadách těch nejméně vydělávajících.

Konstrukce rovné daně tedy může být různá: pak samozřejmě může být zavádějící pohrávání si s jediným číslem, ať jde o slovenských 19 nebo o ODS navrhovaných 15 procent. Důležité je také stanovení odečitatelných položek nebo nezdanitelného minima, a možný cenový dopad při případném zavedení rovné DPH, což ale vůbec nemusí nutně doprovázet rovnou daň z příjmu, jak je tomu v současné době na Slovensku. Jak se mají tato fakta k malému počtu lidí s názorem na onu věc? Odpověď se hledá těžko.

Na jednu stranu na rozdíl od silnice do Řehořova jsou daně otázkou, která se bytostně týká téměř veškeré dospělé populace. Pokud jen 47 procent je schopno a ochotno zaujmout k ní nějaké stanovisko, může to znamenat několik negativních věcí. Buď je nadpoloviční většina obyvatel pouze pasivními diváky toho, co se děje s jejich vlastním životem, nebo by to také mohlo znamenat, že politická strana s velkými ambicemi na volební vítězství, po několik let se honosící titulem nejdůvěryhodnější síly v zemi, naprosto komunikačně selhala. Nebo by to také mohlo být selhání médií. Tedy ne proto, že nepřesvědčily voliče o návrhu ODS, ale proto, že nedokázaly lidem zajímavě zprostředkovat dostatek srozumitelných informací o tak závažném tématu. Kde v tomto trojúhelníku nastala chyba, měl by si analyzovat každý sám za sebe. Občané by se totiž ve vlastním zájmu měli zajímat o osud svých peněz, politická strana by se dopouštěla volební sebevraždy, kdyby nebyla s to zvládnout vlastní komunikační strategii, a média, i když se dá jistě dlouho vyžít jenom ze šťourání v soukromí rádoby slavných, by si neschopností seriózního informačního servisu v delším výhledu také řezala větev pod sebou samými.

Protože se ale na koncept rovné daně můžeme dívat z různých úhlů pohledu a podle libosti ho vítat nebo zatracovat, stejné právo na různá hodnocení mají i citovaná čísla.

Ekonomové běžně pracují s poznatkem, že 20 procent lidí vlastní 80 procent společenského bohatství a se zbylými 20 procenty majetku si musí vystačit zbylých 80 procent obyvatel. To platí i pro příjmové kategorie: lidí s průměrným a menším příjmem není ve společnosti polovina, ale drtivá většina. Pak bychom mohli očekávat, že asi jen 20 procent lidí na první poslech ohodnotí návrh rovné daně z příjmu jako pro sebe výhodný a každý další člověk, rozšiřující řady příznivců této myšlenky, jest úspěchem její propagátorů. Z tohoto pohledu je 26 procent reprezentantů české populace, náchylných myšlence rovné daně, nejspíš úspěchem ODS, i když nijak oslnivým.

Předjímat volební výsledek je v této chvíli ještě příliš předčasné a otázka rovné daně, jak se zdá, na něj asi nebude mít nijak zásadní vliv. Co ale lze vyslovit už teď, je uznání, že ODS vůbec - a navíc s takovým předstihem - vnesla do společenské diskuse téma, které skýtá spoustu možností uvažovat o tom, v jakém společenském uspořádání to vlastně žijeme a co s ním případně chceme napříště udělat. A to se v politice - zejména ve finále předvolebních závodů v populizmu - nestává příliš často.