Věcnost a nevěcnost v české politice
Jan Hartl, šéf Střediska empirických výzkumů a pečlivý analytik veřejného mínění, se nedávno vyslovil na adresu české politiky, že jí chybí věcné ukotvení. Rozumím tomu tak, že se naše politika (přesněji řečeno: politická elita) nezabývá řešením reálných problémů společnosti jako např. budování konzistentního právního řádu, fungování institucí, potřebné reformy atd.
Přitom ale nelze říci, že by byla naše politická elita nečinná, naopak: na scéně je živo a jeden rozruch přichází za druhým. Čím se tedy naše strany a vlády zabývají? Je snad předmět jejich zájmu "nevěcný"?
Asi bychom si měli ujasnit, co je to věcnost. Zkusím to z pozice zainteresovaného laika. - Stav našich komunikací, silnic, železničních tratí a všelijakých potrubních rozvodů je neutěšený. Potřeba jejich obnovy je věcná. Ihned vyvstane otázka "kde na to vzít". Řekl bych, že je stejně věcná jako ta potřeba. Pak se vynoří otázky jak s dostupnými prostředky naložit, co dřív a co později, komu zadat potřebné práce apod. Nejsou nedůležité, jsou tedy stále ještě věcné, ale oproti těm předchozím tématům jsou druhořadé. V dalším sledu přichází otázka komu svěřit úlohu gestora tohoto úkolu. Pokud není shody o kritériích výběru a toto téma je přesto vnímáno jako významnější než ta předchozí, řekl bych, že se jeho věcnost promptně vytrácí. A pokud se k tomu všemu nějak vyjádří určitý politik a den na to poněkud jinak jiný politik, pak učinit téma z případných neshod jejich výroků je počínání zcela nevěcné.
Jiný příklad. Postavení EU v dnešním světě a její vztah k Ruské říši jsou pro naše přežití velmi významné, nejen z hlediska energetiky. Je to tedy věcné téma, i když se často opírá o pouhé hypotézy. Otázka, jakou zahraničně politickou strategii má zaujmout ČR vůči Rusku, je kontroverzní. Jedni preferují pragmatický zřetel k dodávkám plynu a ropy, jiní přihlížejí k stavu demokracie ve východoslovanské veleříši a k jejím geopolitickým aspiracím. Patřím k těm druhým, pokládám i jejich pohled za věcný, ale spor o to, zda smlouva s panem Putinem měla být stvrzena na Hradě nebo ve Strakovce vnímám jako totálně nevěcný.
Nevím, zda se mi podařilo ujasnit si pojem věcnosti. Je obsah mé peněženky či mého konta věcnější než stav našich silnic nebo naše vztahy s Ruskem? Jsou sociální jistoty mé generace věcnější téma než životní šance mých dětí a vnoučat, jejichž generace neodpovědně zadlužujeme? - Věcnost je vlastně totéž co důležitost, významnost, relevance. Záleží na kontextu, v jakém jsme ochotni je vnímat. Tedy na individuální volbě každého z nás. U toho ale nelze skončit.
Konstatování Jana Hartla o nedostatku věcného ukotvení naší politiky říká něco, co pociťují mnozí. Jiným projevem téhož je syndrom všeobecné otrávenosti politikou. Tuším za tím tísnivě prožívanou bezradnost, která doléhá na mnohé, i když stav jejich peněženek není zrovna alarmující. Stav politické dezorientace (slovo "politické" zde míním v tom nejširším smyslu). Také potřebu hledat, zatímco politická reprezentace - poslanci, ministři, straničtí činovníci - této potřebě nevychází vstříc.
