Kdo poškodil stát v kauze Diag Human?
V souvislosti s prohranou arbitráží českého státu s japonskou Nomurou kvůli Investiční a Poštovní bance se ve sdělovacích prostředcích objevil seznam některých dalších arbitráží. Na něm figurovaly i kauzy, ve kterých hrozí, že daňoví poplatníci budou muset platit miliardy.
Nejvyšší potenciální částka by mohla být přiřazena ke sporu s firmou Diag Human. Ta se cítila poškozena kvůli zmařenému obchodu s krevní plazmou. Proto požadovala odškodnění ve výši přesahující osm miliard korun. Suma za celou dobu sporu postupně narůstá. Denně údajně zhruba o jeden a půl milionu.
Takže momentálně požadovaná částka překročila desetimiliardovou hranici. Přitom spor s Diag Human se táhne už od devadesátých let minulého století a jeho definitivní vyřešení není zatím v dohledu. Jedinou jistotou je v této chvíli fakt, že firma dosud inkasovala od státu více než 326 milionů korun. Připomeňme si tedy, co je předmětem sporu.
Firma Diag Human chtěla obchodovat s krevní plazmou. Na zásah ministerstva zdravotnictví z těchto záměrů nakonec sešlo. Proto chce po státu odškodnění. O oprávněnosti takovéhoto nároku se dá pochybovat. Svědčí o tom například článek v týdeníku Respekt z března 1995, který napsal redaktor Martin Kontra. Z něj vyplývá, že firma neměla dobrou pověst. Například kvůli tomu, že byla právním nástupcem firmy, která se pokusila do Lesotha vyvést zakázanou psychotropní látku. Nebo kvůli tomu, že její pracovníci navázali kontakt s některými transfúzními stanicemi v Čechách a bez povolení od nich nakupovali krevní plazmu. Není divu, že v roce 1992 firma neobdržela vývozní licenci, která export plazmy reguluje. Koncem roku 1993 vypršela platnost licencí ministra Bojara a Rubášův úřad vypsal nový konkurz. V té chvíli se na scéně objevila Diag Human.
Sítem však neprošla ani tentokrát. Nechtěla totiž krevní plazmu zpracovávat, ale pouze s ní obchodovat. Zkrátka je naprosto nepochopitelné, proč stát přistoupil na mimosoudní vyrovnání a proč posléze vyplatil poměrně vysokou sumu. Přitom vše nasvědčuje tomu, že se stát nedostal v tomto sporu do nevýhodné pozice na základě objektivních skutečností, ale že byl do ní zatlačen za přispění některých úředníků. Paradoxně konkrétní viník nebyl označen, natož potrestán. Možná, že by k lepšímu pochopení celého mechanismu, proč stát v této kauze prohrává, mohl přispět nejnovější krok české vlády. Ta rozhodla o zrušení mlčenlivosti. V praxi to znamená, že by mohla být zveřejněna veškerá fakta. Pak nemělo být obtížné rozkrýt, čí podpis je pod nevýhodnými smlouvami a za jakých okolností k jejich uzavření došlo.
Velmi zajímavé bude to, proč byla podepsána mlčenlivost právě ve smlouvě řešící společný postup ve sporu o náhradu škody. Ostatně parlamentní vyšetřovací komise před několika měsíci dospěla k závěru, že ministerstvo zdravotnictví podcenilo situaci a nezastupovalo stoprocentně zájmy státu. Zároveň komise dodala, že prý nelze jednoznačně vyvodit konkrétní osobní odpovědnost za pro stát nevýhodný vývoj celé kauzy. Přitom čím více informací se na veřejnosti objevilo, tím silnější je podezření, že do nevýhodné pozice dostali český stát někteří úředníci. Buďto byli naprosto neschopní, nebo naopak dobře věděli, co činí a z podivného chování museli mít nějaký prospěch. Zkrátka osobní odpovědnost by měla být určena, byť z odstupem několika let.
Jak už zaznělo, nejde totiž o zanedbatelnou částku, ale o miliardy. V této kauze je rovněž příznačné, že se hlavně hovoří o osobách, které sice s aférou kolem Diag Human mají něco společného, ale v poněkud jiných souvislostech. Řeč je o bývalé ministryni zdravotnictví Marii Součkové a právníkovi Zdeňkovi Nováčkovi. Součková se do sporu se zákonem dostala kvůli způsobu, jakým zajistila právníka pro řešení této kauzy. V médiích se přitom objevují zjednodušené titulky, že Součkové kvůli Diag Human hrozí vězení. Lidé tak mohou nabýt dojem, že právě Součková za hrozící mnohamiliardovou prohru může. Není tomu tak. Součková se před několika lety pokusila dosáhnout toho, aby firma už vyplacených 327 milionů státu vrátila. Tvrdila, že pro to má důkazy. Za velmi slušný honorář najala právníka Nováčka. Ten měl získat deset milionů korun bez ohledu na výsledek.
Tyto peníze měl konkrétně obdržet za to, že bude hájit český stát ve sporu se společností Diag Human. Aby jenom neseděl v kanceláři a nehnul ani prstem, byl motivován další sumou, konkrétně ve výši 170 milionů korun. Ty by do jeho kapsy směřovaly v případě vítězství v soudním sporu. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že Nováček peníze neuvidí. Uznal totiž, že smlouva je neplatná. Samozřejmě právník Nováček může podniknout ještě některé kroky, které by tento verdikt mohly zvrátit. Jeho šance na úspěch však není příliš velká. Nezasvěcený pozorovatel může mít radost, že by stát měl ušetřit miliony korun. Zároveň může vítat, že za tuto podivnou smlouvu by měla být rovněž potrestána bývalá ministryně zdravotnictví Marie Součková. Ta byla konkrétně obviněna z porušování povinností při správě cizího majetku a zneužívání pravomocí veřejného činitele.
Hrozí jí až deset let odnětí svobody. Samozřejmě je správné, že takovéto podivné smlouvy neprojdou jen tak. Rovněž nelze pochybovat o tom, že lidé za ně zodpovědní by měli být patřičně potrestáni. Samozřejmě pokud se provinili. V případě sporu českého státu se společností Diag Human jde však pouze o svým způsobem zanedbatelnou epizodu, která by neměla odvádět pozornost od podstaty problému. A v něm jak už zaznělo, nejde o desítky milionů, ale rovnou o miliardy. Lze tedy doufat, že nejnovější rozhodnutí vlády o zrušení mlčenlivosti v kauze firmy Diag Human nejenom zvýší šance státu na úspěch v arbitráži, ale zároveň pomůže usvědčit viníky, kteří stát do nebezpečí výplaty mnohamiliardové náhrady škody namočili.
