Nejsou průzkumy jako průzkumy

V každém případě bychom měli být vždy na pozoru, jaký produkt a z jakého šetření se nám dostává do rukou." Píše se mimo jiné v knize s názvem Kvalita výzkumů volebních preferencí, kterou vydal Sociologický ústav Akademie věd. Právě v těchto slovech lze nejlépe nalézt vysvětlení podivného jevu, kterého jsou v poslední době svědky občané v České republice. Řeč je o zveřejňování nejrůznějších čísel z výsledků průzkumů veřejného mínění týkajících se toho, jak by jednotlivé strany dopadly ve volbách do poslanecké sněmovny. Asi nejvíce do očí bijící rozdíly lze nalézt v podpoře KDU-ČSL. Volební prognóza společnosti SC a C vypracovaná pro Mladou frontu Dnes by lidovcům se zhruba čtyřprocentním ziskem zavřela brány do sněmovny.

Naopak průzkum volebních preferencí zveřejněný společností Faktum Invenio by jim momentálně přisoudil dvanáctiprocentní podporu, Centrum pro výzkum veřejného mínění devět a půl procenta. No a v neposlední řadě podobný průzkum společnosti STEM poslal lidovce o desetinu procenta pod pětiprocentní hranici nutnou pro zisk poslaneckých křesel. Podle sociologů bývá většinou u volebních preferencí podpora jednotlivým stranám nižší než u volebních prognóz. Je to dáno tím, že prognózy jsou založeny na odhadu volební účasti a ten nemusí být přesný. Zároveň je třeba se správně trefit do skupiny voličů, kteří údajně chtějí jít k volbám a zatím nejsou rozhodnuti, komu odevzdají svůj hlas. Zjednodušeně řečeno, volební prognóza může být nakonec zcela odlišná od volebních výsledků. Z toho vyplývá, že lidovci by si nemuseli s pro ně nepříznivou volební prognózou v Mladé frontě Dnes dělat příliš těžkou hlavu. Zajímavější pro ně mohou být dlouhodobé průzkumy volebních preferencí. I u nich existují ve výsledcích rozdíly, které nelze schovat za statistickou chybu.

Může to být dáno jednak rozsahem a reprezentativností vzorku dotazovaných, jednak způsobem kladení otázek a také jejich zpracováním. Patrně to jsou příčiny, proč se výsledky tří společností mapujících dlouhodobě postoje voličů více či méně liší. Z tohoto úhlu pohledu jsou tudíž zajímavé trendy u jednotlivých agentur. A ty dokazují, že až na výjimku v podobě posledního výsledku společnosti STEM, se lidovci drží nad pětiprocentní hranicí. Právě u STEMu však v posledních měsících lidovci oscilovali kolem šesti procent. Vzhledem k tomu, že statistická chyba může být kolem jednoho a půl procenta, není propad těsně pod pět procent až tak překvapivý. Z hlediska dlouhodobých trendů ve výzkumech volebních preferencí je svým způsobem nejzajímavější pohled na grafy, které ilustrují, že s nárůstem přízně Strany zelených postupně klesala podpora lidovců. Dá se to vysvětlit také tak, že lidé, kteří nechtějí podpořit silnou trojku, ale chtějí jít k volbám , by se mohli přiklonit spíše k zeleným. Samozřejmě podmiňovací způsob je na místě. Vedle tzv. tvrdého jádra příznivců jednotlivých stran, existují jejich vlažní sympatizanti. A ti mohou během pár týdnů změnit názor a dát svůj hlas v průzkumu a hlavně ve volbách někomu jinému.

Právě toto nebezpečí nejvíce hrozí zeleným, jejichž tzv. pevné jádro je momentálně nejkřehčí ze všech subjektů pohybujících se nad nebo těsně u pětiprocentní hranice volitelnosti. Šance Strany zelených tak mohou vzrůstat s počtem lidí, kteří k volebním urnám přijdou. Zároveň s tím by se zisky KDU-ČSL mohly posouvat k pětiprocentní hranici a při mimořádně vysoké účasti by se nakonec mohly propadnout pod ní. Naopak, pokud by do volebních místností zamířilo málo občanů, mohlo by dojít k naplnění přání šéfa lidovců Kalouska o minimálně desetiprocentním zisku. Lidovci patří totiž ke stranám, které se mohou spolehnout na své věrné voliče. Při obvyklé volební účasti se pak jejich zisk založený především na takovéto podpoře pohybuje většinou kolem osmi procent. Takže tzv. klidná síla by si mohla přát, aby občané vzhledem k volbám zůstali klidní a k volebním urnám se příliš nehrnuli. Dosavadní aktivity lidovců totiž signalizují, že na poslední chvíli už nebudou schopni přesvědčit početný dav nerozhodnutých.

Naopak zelení musí momentálně řešit dilema, jak na jedné straně budit dojem, že jasně projdou do sněmovny a na straně druhé zajistit, aby jejich případní příznivci nepodlehli uspokojení a k volbám skutečně dorazili. Když se k tomu přidá zajímavý úkaz, že někteří lidé v České republice nechtějí otevřeně přiznat, koho skutečně chtějí volit, můžeme se ještě dočkat zajímavých zvratů.