Jak byl světový vědec vypuzen z Prahy

Doppler jako fyzik vynikal skvělou invencí i překvapivou fantazií, jeho znalosti odborné literatury však bývaly právem kritizovány. Tato jeho slabost se však podivuhodně přetavila ve výraznou přednost a světový úspěch. Odvážil se totiž klást otázky, které si fundované teoretické a experimentální práce ještě nemohly položit.

V roce 1835, ve svých 32 letech, se stal profesorem pražské reálky. O dva roky později začal přednášet na pražské polytechnice. Ačkoliv měl zájem přednášet vyšší matematiku, bylo mu svěřeno vyučování pouze v kursech elementární matematiky a praktické geometrie. Výuka v těchto kursech přitom kladla na pedagoga výrazně vyšší nároky, než bylo běžné. Musel přednášet až pro 400 studentů, byl povinen všechny studenty ústně vyzkoušet a opravit i jejich písemné úlohy. V létě pak měl povinnost vést praktická vyměřovací cvičení v terénu. Opět s několika stovkami studentů, kteří navíc nejevili o tato cvičení žádný větší zájem.

Pro Dopplera, který trpěl těžkou krční chorobou, byla mu mnohem bližší vědecká specializace v jiném oboru a který i jako pedagog měl zájem spíše o vyšší matematiku, to byla práce více než vyčerpávající. Navíc nijak nesplynul s pražským prostředím a i jeho kolegové na polytechnice mu byli spíše odpůrci než přátelé.

Přes všechny potíže však dosáhl významného uznání: již v roce 1840 mu bylo nabídnuto mimořádné členství v prestižní Společnosti nauk, které se po třech letech změnilo ve členství řádné. V roce 1844 vyslovil Dopplerovi uznání i zemský český sněm. Pak se ale vše naráz změnilo.

V druhé polovině roku 1844 přišlo na Dopplera anonymní udání, které ostře napadalo jeho pedagogickou práci. Bylo mu vytýkáno, že řádně nevyzkoušel své posluchače a zkoušky odbyl jen písemnými úlohami, které navíc tvrdě a nespravedlivě ohodnotil a poté předčasně opustil město. V udání se uvádělo, že se až příliš často odvolává na svůj zdravotní stav, nekoná přednášky a požaduje, aby se studenti vše naučili z učebnice. Byla sice zmíněna jeho uznávaná vědecká odbornost, zdůrazněno však bylo to, že především postrádá vlastnosti, které pedagog musí mít. Tedy trpělivost a vytrvalost.

Komise, která stížnost přešetřovala, dala anonymnímu udání v podstatě za pravdu a Dopplerovi byla udělena až nebývale ostrá důtka. Marně se Doppler bránil poukazováním na to, že na žádném jiném ústavu v Rakousku či Německu se matematika nepřednáší v takové šíři jako v Praze, marně poukazoval, že od ústních zkoušek upustil na doporučení lékaře a se souhlasem ředitelství ústavu.

Po udělení důtky byl prokazatelně nemocný Doppler ještě celý rok neschopen jakékoliv pedagogické činnosti. V roce 1847 pak Prahu definitivně opustil a odešel na báňskou a lesnickou akademii do Banské Štiavnice. Bylo to v době, kdy tato dříve slavná akademie měla již jen nepatrný odlesk minulého věhlasu. Přesto jí dal Prahou zklamaný a znechucený Doppler přednost.

V Banské Štiavnici působil do roku 1849, kdy přešel na polytechniku do Vídně. Tam mu poměrně záhy bylo nabídnuto "postavení, jaké profesoru v Rakousku nebylo ještě nikdy předtím uděleno". V roce 1850 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky na prestižní vídeňské univerzitě a ředitelem budovaného fyzikálního ústavu. Podlomené zdraví mu však již nedovolilo, aby v těchto funkcích setrval delší dobu a v roce 1853 Christian Doppler umírá.

Do Prahy se Christian Doppler symbolicky vrátil až v roce 1999, kdy se jeho jméno stalo součástí názvu pražského gymnázia, výrazně orientovaného na fyziku a matematiku.