Volby rozhodnou také o výzkumnících

Co kdyby například nevinná zpráva o těžebních limitech na Ústecku, anebo přijímacích zkouškách na gymnázia, nemluvě o májové manifestaci, ovlivnila volební výsledek?

Na druhé straně musí novináři počítat s tím, že jejich práce je pod větší kontrolou šéfů, čtenářů i politiků a že udělat chybu se v předvolebním období vyplatí ještě méně, než kdykoli jindy.

Stejně jsou na tom agentury na výzkum veřejného mínění. Vlastně jsou na tom ještě o hodně hůř. Novináři se v Česku neberou zase tolik vážně, úloha agentur se však před volbami mimořádně přeceňuje. Panuje všeobecné přesvědčení, že jejich prognózy mohou ovlivnit volby - a skutečně nelze vyloučit, že tomu tak skutečně může být.

Proto patří k českému folklóru, že agentury bývají podezírány a dokonce hlasitě obviňovány, že berou úplatky od politických stran. Když někomu zvýší preference, zvyšují jeho důvěryhodnost u voličů, a naopak. V českém volebním systému, který do sněmovny nepouští strany se ziskem pod pět procent hlasů a v přepočtech hlasů na mandáty znevýhodňuje strany se ziskem pod patnáct procent, se tomu ani nelze divit.

Uhladit nesrovnalosti a vyvrátit podezření může fakt, že existují tři až čtyři agentury pro výzkum veřejného mínění a že jejich prognózy lze navzájem srovnávat. Pokud se všechny shodnou, měla by být předpověď důvěryhodná.

Sociologové dokonce vypracovali metodu, jak výsledky zveřejňovat. S přísností vlastní všem vědcům nařizují novinářům, jak používat odborné termíny a nedělat předčasné závěry. Nerozlišit preference a prognózu se rovná pádu do výzkumnického pekla.

Přesto pochybnosti existují a asi největší spočívá v tom, že předpovědi v minulosti mnohokrát nevyšly. Ale ten rozdíl nebyl nikdy tak velký, aby se nedal vysvětlit náhlým hnutím mysli voličů v posledních dvou předvolebních týdnech, kdy se žádné průzkumy nedělají. Dosud byl problém nejvíc v tom, že výzkumníci přeceňovali své síly a pokoušeli se například předpovídat výsledky krajských voleb. Samozřejmě za to mohou média, která výzkumníkům takové předpovědi platí a vlastně je nutí pokoušet se o nemožné.

Médiím ve skutečnosti ani nevadí, když předpovědi nevyjdou - před volbami je třeba zvyšovat napětí a k tomu se bůhvíjak získaná čísla náramně hodí.

Na podzim roku 2004 ovšem došlo ke katastrofě. Výzkumy předpovídaly, že je vyhraje ODS s nějakými třiceti procenty, sociální demokracie se měla blížit pětadvaceti procentům. Výsledek byl ovšem čtyřicet ku patnácti. Předpověď se mýlila o dvacet procent.

Nejednou byl slyšet hlas zkušených sociologů, kteří upozorňovali, že výzkumy jsou zhruba tak exaktní, jako předpovědi kurzů na trhu s akciemi. Burzovní experti předpovídají jejich růst či pokles a makléři nakupují či prodávají právě podle těchto předpovědí. Není divu, že předpovědi pak vyjdou. Někdy se ovšem burza zhroutí, když se předpovědi příliš vzdálí realitě - "praskne bublina", říká se tomu v médiích.

Proč by tomu tak nemělo být i v průzkumech veřejného mínění? Výzkumníci si vyberou soubor nějakých respondentů, pak jejich odpovědi sečtou, interpretují, srovnají se svými předchozími prognózami, obhlédnou, co říkají konkurenti - a předpověď slavnostně vyhlásí. Veřejnost se nechá výsledky ovlivnit, byť jen do určité míry - ale vyplnění předpovědi to prospěje. Nakonec dopadnou volby trochu jinak, ale to se vždy nějak vysvětlí.

V zásadě nelze tento výklad vyvrátit. Existuje jakási podezřelá realita, která s prognózami ani nemusí mít příliš společného. Veřejnost je ovlivňována lecčím, mimo jiné i průzkumy veřejného mínění. Nakonec dospěje k nějakému volebnímu verdiktu, který se projeví po sečtení hlasů od voličů. Na průzkumech není tolik exaktního, jak by sami výzkumníci chtěli uvěřit.

Agentury pro výzkum veřejného mínění to zkrátka před volbami nemají snadné a před těmi letošními to budou mít obtížné dvojnásob. Koncem zimy předpovídaly propad sociálních demokratů a vzestup Zelených, teď se zdá, že porostou opět sociální demokraté. Porostou až do té míry, aby předstihli Topolánkovu ODS? A potvrdí volby, že se Zelení do sněmovny dostanou? Teoreticky je možné, že ODS porazí sociální demokracii o víc než deset procent, a že Zelení budou mít smůlu.

Odpověď na tyto otázky bude ještě víc než pro voliče důležitá pro výzkumníky.