Proč houfují saranče?
Saranče je celkem neškodný, plachý a samotářský hmyz. To však platí jen do chvíle, než vytvoří obrovské hejno, které se koordinovaně zvedne a vydá se na nájezd hodný Čingischánových hord. V jediném mračnu táhnoucím se na stovky kilometrů můžou být miliardy sarančí. Tam, kde usednou na zem, sežerou během minut vše, na co přijdou. Zemědělcům zbudou jen oči pro pláč. Co donutí saranče od základů změnit chování? Co promění tyto jinak zapřísáhlé individualisty v kolektiv?
Mezinárodní tým vědců vedených australským biologem Jeromem Buhlem z University of Sydney odhalil tajemství zrodu sarančího kolektivismu v laboratorních pokusech, při kterých nechávali pospolu na omezené ploše různé počty sarančí. Pokud se na jednom metru čtverečním nachází méně než 25 sarančí, drží se hmyz svých samotářských zvyků. Ve vyšší koncentraci se ale začnou saranče pohybovat jako dokonale vycvičená vojenská jednotka. Všechny saranče se pohybují jedním směrem, čas od času jako jeden muž provedou zcela nečekaný obrat. To odpovídá chování sarančí v ničivých hejnech. V nich dosahuje "hustota" 50 kusů na metr čtvereční. Také tato hejna se pohybují zcela koordinovaně. Stačí, aby jedna saranče zahlédla něco k snědku a uhnula tím směrem. V té chvíli se tam vrhne celé hejno. Pokud stoupne počet sarančí na jednom metru čtverečním nad 75 jedinců, hmyz upustí od náhlých obratů a hejno se pohybuje vpřed.
Za změnu chování zřejmě může podráždění citlivých chloupků na zadních končetinách. V davu se saranče navzájem častěji dotýkají a dráždí si navzájem tato "lechtivá" místa. Buhl se domnívá, že se saranče snaží uspořádaným pohybem minimalizovat vzájemné tělesné kontakty. Zjednodušeně řečeno, nechtějí do sebe strkat. Podobné změny chování lze pozorovat i v početných a hustě nahlučených skupinách jiných živočichů, například ryb nebo ptáků. Platí to i pro davy lidí.
"Lidé se pohybují po ulicích zcela neuspořádaně, pokud je hustota chodců nízká. Jakmile ale dav zhoustne, začne vykazovat určité známky upořádání. Začnou se v něm například objevovat prázdné uličky," říká Buhl.
Saranče mají dobrý důvod vyhnout se velkým strkanicím. Jsou to kanibalové. Při kolizích se vystavují zvýšené hrozbě vzájemných střetů, které nemusí vždycky dobře dopadnout. Buhlův tým nyní studuje saranče ve volné přírodě a snaží se předvídat jejich chování. To by zemědělcům výrazně usnadnilo boj s obřími sarančími hejny.
Poslední "boom kobylek" se odehrál v roce 2004, kdy se hejna sarančí přehnala Afrikou, Blízkým východem, a zavítala dokonce i na Kypr a Kanárské ostrovy. Jen v západní Africe napáchaly na úrodě škody za 2,5 miliardy dolarů. Na boj s nimi utratily postižené země 60 milionů dolarů. Sarančí nezůstala ušetřena ani Austrálie. Na severu nejmenšího kontinentu se na jaře 2004 zvedla obří hejna a vydala se na nájezd do jižních oblastí.
"Zastínily slunce. Na zemi nezůstalo nic zeleného. Žraly dokonce i prádlo pověšené na šňůře," popsal nájezd sarančí jeden australský farmář.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
