Malá dramata s mravoličným koncem
Chvíli trvá, než dobře naladěný taxikář Jarda, hrdina-nehrdina filmu Martina Kotíka Všechno nejlepší, získá do své "drožky" postaršího neveselého pasažéra. Předtím se ještě stihne prezentovat jako lehkomyslný mladý muž, který si s ničím nedělá hlavu, umí si zařídit život dle vlastní míry a problémy a průšvihy zamáznout. Všechno je u něj OK a chce si naplno užít i den narozenin.
Jenže pak škrábne čísi auto, a když na oplátku vezme do svého vozu poškozeného majitele a slíbí mu kompletní dopravní servis, netuší, že to bude rito na celý den. A zadarmo. Setkání těch dvou patrně nedopadne dobře, zasmušilý muž má sice vlastní starosti, nicméně představuje pro veselého řidiče ztělesněnou výčitku: peskuje ho za nedostatek odpovědnosti, porušování dopravních předpisů, za kouření. Během dlouhých hodin v taxíku si zkrátka oba jdou na nervy a je jen otázkou času, kdy to mezi nimi vybuchne. Navzdory očekávání ale nakonec všechno dobře dopadne. Až moc dobře, a navíc několikanásobně, bohužel.
Titul Všechno nejlepší láká diváka do kina na veselohru, ale komediální jiskření, které slibuje a které zpočátku nabízí i výchozí situace - střet dvou mužů výrazně odlišných generačně, charakterem i životními osudy - se příliš nenaplní. Místo toho dojde ke všeobecnému smířlivému finále: mladý taxikář bez skrupulí vlastně není tak špatný, svou ženu miluje a má dobré srdce; mrzutý důchodce byl kdysi podobným bouřlivákem, a proto dokáže partnera nejen pochopit, ale i vytáhnout z bryndy. Trochu jako v mravoučné povídce z Malého lorda, kde nepřístojné chování je sice pranýřováno, ale hrdinovi musí být umožněna náprava. Protagonisté filmu sice tuto šanci dostanou, ale tím film ztratí jinou, důležitější šanci - udržet žánr. A také zdravé napětí.
Místo komedie tu máme víceméně "bakalářskou" moralitu. Ostatně, když už jsme zmínili Bakaláře: možná by snímku mnohem víc slušel právě jejich "televizní" rozměr (tím chraňbůh nemíním kvalitu mnohých povídek tohoto cyklu); lépe by totiž unesl nejen přesedávání z jednoho žánru na druhý během jízdy, ale také nedostatek akčnosti (a že jízda ucpanými ulicemi metropole si o nějakou akci přímo říkala!), některá hluchá či snadno předvídatelná místa. A ovšem i všeobecné smíření a odpuštění v závěru.
Problém je už ve scénáři (spolu s režisérem je jeho autorem Petr Nepovím), který, byť slibně vymyšlen i slušně nastartován, poměrně brzy ztrácí dech i tempo. Vysloveně bezradným se pak jeví finále. Vše nejlepší má ale přesto dva nezanedbatelné bonusy, pro něž mu leccos odpustíme. Tím prvním jsou kvalitní herecké výkony Viktora Preisse a Jana Dolanského, kteří vytvořili opravdu dobře sehranou "dvojku" (dlužno dodat, že režisér s nimi také pečlivě pracuje). Druhým pak poněkud paradoxně skutečnost, že Martin Kotík má z nedávné minulosti "na svědomí" film Pánská jízda. Od svého nepodařeného debutu se zřetelně posunul kupředu, vyvaroval se trapností a leccos se naučil. Příště od něj můžeme čekat ne-li všechno nejlepší, tedy alespoň solidní, vkusné zboží.
