Jak se na Zemi bát i nebát zároveň
Když kniha v roce 2001 vyšla, stala se výbušným bestsellerem budícím bojovné vášně. Její obsah nastartoval natolik silnou vlnu odporu v určitých kruzích, že ji jistý výbor prohlásil za lživou a její autor byl vnímán téměř jako nepřítel lidstva, šarlatán a nedovzdělanec. O tři roky později byl autor rehabilitován, stal se docentem na jisté katedře a podle jednoho prestižního časopisu patřil mezi sto nejvlivnějších lidí světa. Jeho dílo je obsáhlým monumentem, dílem velebeným i stále zatracovaným, jehož ohromující kuriozitou je 2930 poznámek. Podle výše naznačeného by se mohlo zdát, že je zase řeč o nějaké "šifře", ale ono jde "jen" o způsob podání vědeckých faktů, o možnosti náhledu a interpretace. O čísla a kouzla s jejich "čtením".
Publikace, o níž se jedná, je dílem dánského statistika Björna Lomborga (nar. 1965). V českém překladu vyšla pod názvem Skeptický ekolog s podtitulem, Jaký je skutečný stav světa? Autor vystavěl jakousi oponující základnu, namířenou proti dosud zveřejňovaným zprávám o stavu životního prostředí na Zemi, a především proti jejich pesimistickému tónu. Vymezil se vůči většině ekologických rozborů, názorům Greenpeace (k nimž nějaký čas patřil a jež obviňuje z manipulace s daty) i oficiálním vládním institucím pro výzkum životního prostředí. Mezi momenty, na něž klade důraz, je kvalita života, ale též akcentace myšlenky pokroku, ba přímo (a poněkud krátkozrace) nutné oběti v zájmu obecného blahobytu (zničíme část přírody, ale nasytíme mnoho hladových). Pokud uvěříme v moc čísel, dává Lomborgova kniha nepochybnou naději. Prodloužená délka života, minimální úmrtnost novorozenců, minimalizovaný výskyt epidemií, ale také zvyšování zalesněných ploch, čistota ovzduší i oceánů.
Výsledek podobných výčtů a srovnání? Je třeba se vynořit ze zajetí čísel a zjistit, zda má kvantita odpovídající kvalitu. Pak je možné například pozorovat, že se sice zvyšuje číslo zalesněných ploch, ale osázené monokultury naprosto nedosahují možností a schopností letitých smíšených a vyvážených porostů (výborný výklad tohoto problému uvádí např. Václav Cílek v LN z 20. května 2006). Je to jeden z příkladů, ale pro základní představu dostačující a pro místní prostor představitelný.
V "soutěži" mezi statistickými údaji a praktickou skutečností vystupují Lomborgovy přednosti i slabiny. Ukázal, že čísla jsou čísla, a jak je s nimi dále naloženo, záleží na odbornících vědeckých i mediálních, kteří s nimi operují a laikům je prostředkují a vysvětlují. Lomborg předvedl, že se statistickými údaji je možné bojovat jako s nebezpečnou zbraní. Jestliže se čísla stanou předmětem politizace, manipulace a vytržení z kontextu, ohrožují podobně jako děsivé střely. Na druhou stranu, jestliže se Lomborg snaží poukázat na pozitivní stránku vypovídajících hodnot a převrátí znaménka, z jeho výčtů jasně vyplývá, že člověk na tom ještě nebyl tak dobře, jako je právě dnes. Účelová lehkost takového manévru je možná poněkud zarážející, ale ne zcela beze smyslu. Podobně optimistický náhled zřejmě neparalyzuje k nicnedělání. Otázkou je, zda také neuchlácholí oprávněné obavy.
Publikaci Björna Lomborga je vhodné a poučné alespoň prolistovat. Už pro zjištění všech možných životu nebezpečných příznaků, s nimiž se musí příroda, a v důsledku i člověk potýkat. Čtenář nakonec totiž stejně zůstane sám mezi optimismem a pesimismem, mezi ekologickým pacifismem a alarmismem, mezi obavou a nadějí. Něco je dobré, jiné dokonce výborné. Mnohé pospojováno do souvislostí vyvolává negativní reakci. Rozhodnutí? Nějaká jednoznačná volba snad ani není nutná. Především, nejde o uznání nebo odsouzení Lomborgovy knihy, k tomu jsou povoláni odborníci s odpovídajícím vzděláním. Nejde také o zavržení jeho odpůrců, kteří nám "tajili" a nás "strašili", neboť v mnohém jsou jejich argumenty uvěřitelnější než Lomborgova naděje. Není třeba prohlašovat dánského statistika za zvěstovatele pravdy vezdejší ani za ekvilibristu statistických údajů. Nejdůležitější je rozhodnutí pro vlastní, osobní zodpovědné a přiměřeně asketické jednání, které potřebuje a spotřebuje jen tolik, kolik je nezbytně nutné. Které je vědomé, spokojené a přející, smířené s tím, že člověku je dán jen jeden život a k němu jen jediná Země.
Björn Lomborg: Skeptický ekolog. Jaký je skutečný stav světa? Dokořán, Praha 2006, překlad Petr Holčák, 588 s.
